V pondělí zas většina z nás po delší době volna nastoupí na svá pracovní místa. Dělá se vám při té představě lehce nevolno a kazí vám to nedělní odpolední náladu? Ne, prosím, čtěte dál...
Nedělní podvečer a večer pro mne od studijních let znamená chvíli přemýšlení o tom, co mne čeká další pracovní týden, listuji diářem, pomalu se vracím myšlenkami k tomu, za co mne můj zákazník platí. Jako studentka jsem se hrozila chvíle, kdy se v televizi ozvala znělka pořadu "Nedělní chvilka poezie" a já jsem musela vytáhnout školní aktovku s učením a začít pracovat na úkolech a přípravě na vyučování. Veškerá poezie víkendu končila...
I dnes jako bych zase slyšela tu starou znělku, která mi říká - víkend končí, pracovní týden začíná. Toto pondělí to bude o to horší, že většina z nás trávila více dní volna pohodovým odpočinkem nejen po celém pracovním týdnu, ale po celém pracovním roce.
Scénář 1: "Crrrrrrrrrrrrrrrr. Zvoní budík, půl šesté ráno. Sakra, to mám vstávat uprostřed noci? Vždyť je úplná tma, zima, brrrrrrrr. Ach jo, fakt zas musím do práce? To je opruz..." Chce se mi zavrtat se pod duchnu a užívat si toho krásného teplíčka a jen představa, že vystrčím palec u nohy z podpeřiny, se mi jeví jako naprosto nepřijatelná. Stojí to dlouhé přemlouvání, přemáhání. Nakonec na poslední chvíli vyskočím z pelechu, napouštím vodu do konvice na ranní čaj a odcházím do koupelny. Toužím v tu chvíli být rentiérem a nestarat se o výplatní pásky...
Scénář 2: "Jak to, že mne ten budík nevzbudil? Vždyť už je den, musí být nejméně 8 hodin. Určitě jsem zaspala!" Vyskočím z postele a rozespale mžourám na hodiny. No, půl deváté, to bude průšvih, hned první den v roce...." Aha, nebude, vždyť můj pracovní poměr skončil, propustili mne s koncem roku. Musím zajít jen na Úřad práce přihlásit se, pak můžu zase klidně ležet celý týden v posteli. I zítra, i pozítří, popozítří... Nepotřebují mne, prostě, nemám kam jít. Můžu si ještě v posteli číst, ale nebaví mne to, zapínám počítač a prohlížím poštu. Píše jen kamarádka Nika, jak je to hrozné, že zas začíná ten celoroční kolotoč. Ach jo, ale já se nemám kde točit, kolotoč skončil. Mám taky krizi - osobní...
V příštím roce stoupne nezaměstnanost v EU o 2%. Ta čísla mi nic neříkají, ale asi to bude hodně lidí, u nás by mohlo přijít o práci až 150 000 lidí. 150 000 "budíků" bude bez práce, jejich majitelé je možná v zoufalství vyhodí z okna. "Bojim, bojim..."
Scénář 3: V pondělí ráno budu vstávat do práce ráda. A zazpívám si při tom písničku:"Dělání, dělání, všechny smutky zahání..." A vy?
