David Rath doplatil na svou velikášskou povahu. Nikdy neměl rád nic malého. Odmítl i telefon, kterému se mezi politiky důvěrně říká "malej"... Je to již ve společnosti zavedený pojem pro šifrovaný telefon, který se (údajně) nedá odposlouchávat.
Foto: archiv © Mediafaxfoto.cz
S hrůzou sleduji diskuse poslanců o tom, jak omezit odposlechy jejich telefonních hovorů (případně jim úplně zamezit). Aby policie mohla někoho odposlouchávat, musí o povolení požádat soud a soudci zdůvodnit, z jakého konkrétního trestného činu podezírá člověka, kterému chce napíchnout telefon. Takto to ale probíhá jen u "obyčejných" lidí.
U pánů poslanců by to dle návrhu směl povolit jen Nejvyšší soud. Nejedná se totiž o obyčejné lidi, ale o lidi vskutku velmi "neobyčejné". Jejich neobyčejného chování jsme svědky již delší dobu.
Nevím, na základě čeho dospěli poslanci k názoru, že zákonodárce, (to je hezké české slovo, že), by neměl být odposloucháván jen s rozhodnutím nějakého "obyčejného" soudu.
Můj názor je zcela opačný: zákonodárce, tedy ten, kdo dává naší společnosti zákony, podle kterých se mají ostatní ve společnosti řídit, musí jít svým chováním příkladem všem těm, kterým chce pravidla chování "darovat". (I když o dárek vlastně ani nejde, vždyť jsou za to docela dobře placení). Pak ani nemůže být důvod, proč omezovat odposlechy těchto osob, pokud o to policie v případě nějakého podezření požádá.
Ať je to jak chce, poslanci to stejně pravděpodobně vyřeší tím, že si všichni pořídí ještě "jeden malej", a pak bude naše policie a všeci ostatní se svými odposlechy stejně v ryti.
