Minulý týden zemřel "otec" nebo spíše "praotec" dětí ze zkumavky - profesor Ladislav Pilka. Zasloužil se o narození několika tisíc dětí, které by jinak neměly šanci vůbec vzniknout. Ne všechny se ale skutečně narodí.
Ahoj, mami a tatí,
hádejte, kdo Vám píše:
jsem Vaše embryo. Momentálně jsem ještě zamrazené při teplotě -196° v tekutém dusíku. Vlastně totiž - zamrazená, jsem totiž holčička.
Je škoda, že pan doktor nenabral pinzetou právě mě, když dával mamince embryo do bříška, maminka si holčičku moc přála. Místo hodné holčičky teď máte Vojtu, který Vám dává pěkně zabrat!
Už jeho narození nebylo pro maminku jendoduché, hodně si chuděrka při porodu vytrpěla.
A pak to kojení, vůbec se nedařilo, Vojta byl slabý a nechtěl vůbec sát, maminka ho musela přikrmovat a byla to strašná práce, než ho trochu vypiplala.
A když konečně trochu vyrostl a začal rejdit po kuchyni, začal taky strašně zlobit. Nemáte chvilku klidu pro sebe, Vojta Vám jde taky trochu na nervy, přece jen už jste starší rodiče. Občas vzpomínáte, jak jste jezdívali po světě, když jste ještě žádné děti neměli. Také vím, že jste měli doma klídek a pořádek, což má rád hlavně náš tatínek.
Vím, vím, to teď s Vojtou není možné.
A těch peněz co Vás Vojta stojí - jen kolik platíte za školku, kolik stálo vybavení jeho pokojíčku, léky na ty jeho nemoci, oblečení a botičky...
Dovedu si představit, jak si večer užíváte klidu, když Vojta konečně usne, a jak přemýšlíte o tom, že už si žádného dalšího rošťáka domů nepořídíte. Jeden stačí, říkáte si.
Jsem Vaše embryo a čekám na Vaše rozhodnutí.
A jestli mě tedy už nechcete, tak ahoooj!
P.S. Jen jsem chtělo ještě říct, že je tady děsná zima...
