Nevím, proč se prázdniny nazývají právě slovem, které je odvozeno od slova "prázdný". Možná proto, že v budovách škol je v té době prázdno. Kdyby si ale děti mohly pojmenovat dny volna, v kterých mají od školních povinností svatý pokoj (holidays), možná by si vytvořily úplně nový termín - SVOBODNINY.
Prázdniny by totiž měly být naopak úplně plné - plné činností, které si sami svobodně zvolíme a děláme je pro své potěšení. Ani den prázdnin by neměl zůstat prázdný. Každého takového proflákaného a prázdného dne prázdnin je škoda a na konci srpna bude určitě chybět.
Ale co s těmi malými, kteří si ještě vlastní program udělat neumí a bez dohledu dospělých nejsou schopni ani vyjít na ulici. Proč na ně dospělí nemají čas?
Seděla jsem na lavičce v jednom prázdninovém dni ve společné zahradě našeho vnitrobloku a pochvalovala si, jaký je v Praze o prázdninách klídek - možná větší, než v některých rekreačních centrech. Rozložila jsem si noviny, připravila rozečtenou knihu, ale ze všeho nejvíc se mi chtělo jen tak bezmyšlenkovitě zírat do zeleně a odpočívat.
"Možná se tady i natáhnu na lavičku a budu chvilku spát", v poslední době mne starosti nenechávaly v noci v klidu odpočívat...
"Dobrý den", vykoukla ze křoví vlasatá hlavička asi šestileté holčičky. Ani jsem nepostřehla, že mne z povzdálí někdo pozoruje. Náš vnitroblok - ve školním roce velmi hlučný právě díky hrám školních dětí - počátkem prázdnin vždycky ztichne a vypadá poněkud opuštěně. Holčička mne dost překvapila, pozdravila jsem tak, aby můj pozdrav nezněl příliš otráveně, protože nejsem na lavičce sama, ale aby neskýtal podnět k zahájení dalšího rozhovoru. Chtěla jsem mít prostě chvilku klid. Holčičce to zjevně nedošlo:
" Vy se tady opalujete?"
"Ne, jen odpočívám a čtu si".
"Aha, já si taky někdy čtu, ale ještě neumím všechny písmenka, půjdu teprve po prázdninách do školy".
"A proč nejsi někde na prázdninách?"
"Máma chodí do práce a teď nikam nepojedeme, možná pozdějš... Nechcete si házet s míčem?"
"Ne, nechci, chci odpočívat, jsem unavená."
"Aha, máma je taky unavená a šla spát. Říkala, ať jdu ven, aby měla klid. Když je máma v práci, tak ven nemůžu, čekám doma, až mi máma zavolá a když přijde, tak můžu teprve ven..."
Holčička si chtěla ještě povídat o svých panenkách, o večerníčku a o nových plavkách, které jí koupil táta. Jen mě to strašně nebavilo. Už jsem uvažovala, že půjdu domů, když holčička na zavolání z okna odběhla podat důkaz své matce, že ještě žije. Už se nevrátila, možná si povídala s jinou sousedkou...
V naší společnosti žijí i děti, které jsou místo na veselých prázdninových akcích zavřené doma v bytech a čekají, až je někdo vypustí z bytu vyvenčit jako pejska. Stojí dost často u okna a pláčou - prázdniny pro ně nejsou šťastným obdobím. Možná by bylo řešením přidat rodičům, které o takové děti pečují, nějaký ten den dovolené - alespoň té neplacené. Vždyť peníze nejsou všechno a děti by už alespoň neplakaly v okně...
