neumím vychovávat děti, ("ti vaši smradi si od malinka dělají, co chtějí"), a proč bych se nehodila do politiky.
Jezevčík Endy je dobrý neposlucha, jak už tomu u této rasy bývá. Jezevčíci mají svou hlavu a poslouchat páníčky se u nich moc nenosí. Endík si nejraději dělá, co chce, a svým páníčkům na jejich pokyny kašle. S Endíkem - pejskem mých příbuzných - si občas hraju. Endy totiž miluje aportování. Do nekonečna mu můžu házet míček a on ho vždycky rád donese a znovu a znovu bude nutit všechny přítomné, aby mu míček někam hodili. Nepřestane, dokud nepochopí, že už to opravdu, ale opravdu vůbec nikoho nebaví.
Endík je trochu rozmazlený pejsek a v jídle pěkně vybíravý. Při poslední návštěvě jsem mu přivezla dietní páreček, který jsem mu ještě předem pečlivě oloupala z umělohmotného obalu. Endík vzal štítivě párek několikrát do huby a zase ho vyplivl, to zopakoval celkem asi pětkrát, aby nám dal najevo, že se tedy hodně snaží, ale tohle opravdu, ale opravdu jíst nemůže.
Párek zůstal ležet v trávě a Endy se domáhal házení míčku. Nevím, co mne to napadlo, ale jen tak spíše pro pobavení jsem plácla: "Tak nejdřív sníš ten párek, když už jsem ti ho oloupala, a pak si budeme spolu házet". Rukou jsem při tom ukazovala na kus párku, o který ten pejsek vůbec nestál.
Endy se na mne podíval, jestli to jako myslím vážně, pak vzal kus párku do huby a celý ho - raději bez kousání - s odporem spolkl. Trochu vyčítavě se na mne podíval, pak postrčil čumákem míček, abych pochopila, že on už své splnil a řada je teď na mně.
Já vím, je to jen pes - asi ale docela chytrý pes, když takhle dobře rozumí lidské řeči. To já jeho štěkání rozumím daleko méně. Byla mi před ním hanba, že jsem takový pokyn vůbec vydala. Celý večer jsem se pak styděla a cítila jsem, že ten pejsek poznal, že to nebylo ode mne úplně fér. Možná mi ta příhoda připomněla dětství, kdy jsem si ve školce nesměla jít s ostatními dětmi hrát, dokud jsem nesnědla svačinu. (Od těch dob nesnáším teplé mléko a rybí pomazánky.) Míček jsem pak házela celé odpoledne, abych Endíka odměnila za to, co jsem mu vyvedla.
Večer jsem si pak poslechla v televizi nereálné předvolební sliby politiků, kterými se snažili přesvědčit voliče, aby jim dali své hlasy. Pochopila jsem, proč bych byla špatným politikem: já bych se strašně styděla voličům "sladit", a pak jim to po volbách "osladit"...
