Budeme se na silnici pořád bát?

A je to tady. Máme nového ředitele dopravní policie. Už žádná akce Kryštof. To je prostě moje smůla. Zrovna když si přeju, aby pánové v bílo-zelených automobilech zase vyrazili. Mé tolik milované auto mi totiž někdo ukradl. Těšila jsem se, jak za okny autobusů budu škodolibě sledovat, jak jsou řidiči probíráni a propíráni. Už se mě to netýká, už mi nikdo nevytkne, že lékárnička nesmí být za oknem. I tu mi ukradli. A tolik jsem doufala, že se mé autíčko třeba při akci Kryštof někde objeví...

Na našich silnicích se dějí neuvěřitelné věci. Normální řidič zírá a ptá se: Kudy jezdíte páni policajti, že to nevidíte? Kde jste se svými "plácačkami", proč nezasáhnete proti těm agresorům, kteří ohrožují naše životy? Projeďte se jednou se mnou po dálnici a zastavte ta auta, která mi v rychlosti 140 km v hodině "sedí na kufru", svítí a blikají, abych uhnula z cesty,  a nutí mě zvyšovat rychlost, přestože už dělám dopravní přestupek a přestože vím, že rychleji už ani já ani mé auto jet nechceme.

Zastavte ty řidiče, kteří nesprávným předjížděním ohrožují nás všechny, zastavte ty idioty, kteří projíždějí na červenou, nedávají přednost, jezdí opilí.

Vykašlete se půl roku na to, že někdo ve dne zapomene rozsvítit světla, že má někdo prošlé obvazy v lékárničce, že někdo není připoutaný nebo že jede přes vesnici 62. Postupujete tak, jako kdyby lékař, který Vám zjistí zhoubný nádor,  léčil jen Vaši vyrážku na bradě. Začněte z druhého konce, vyžeňte ty, co zabíjejí, vyčistěte naše silnice od bezohledných sobců. Odstraňte zásadní problémy na našich silnicích.

Pak se vraťte k radaru a měřte, jestli pani Klokočníková náhodou nejede o 5 víc. Pak už na to bude čas.