Pozoruji lidi při nákupech v obchodech s potravinami. Celé dva svátky bude v obchodech zavřeno a v našich domácnostech hrozí vypuknutí hladomoru. Nespoléhejme na první pomoc vietnamských večerek a benzinových pump a naplňme lednice a mrazáky tak, že nepůjdou dovřít! Lepší je jídlo vyhodit, než mít nedejbože málo!
Stydím se za svůj nákupní košík: v obrovském koši, který sotva utlačím, se mačká deset deka šunky, dva rohlíky a balík toaletního papíru. Pozoruji přeplněné košíky nakupujících párů a přemýšlím, jestli se k nim na návštěvu chystá dvacetičlenná výprava horolezců nebo jestli o svátcích také provozují "večerku".
Možná se jim vánočně - novoroční období spojilo se vzpomínkami na nepříjemné zdražování potravin v dávných dobách a zapomínají, že o cenách již nerozhoduje strana a vláda.
Možná si vzpomněli na doby, kdy v obchodech téměř nic nebylo, a tak je třeba dělat zásoby, i když by se to mělo vyhodit.
A jejich těla si o vánocích přijdou na své! Všechna ta dobrá masíčka, knedlíčky a omáčky, cukroví a moučníčky - sliny se sbíhají při této představě.
A duše? "Chci slyšet vážnou hudbu", křičí duše, "krásně se mi při ní rozjímá!" Místo toho poslouchá škytání jakéhosi umělce na stanici s nejrychlejším zpravodajstvím o všech možných kravinách. Ano, ovšem, duše skomírá.
"Chci si přečíst nějaký román, abych si sama mohla vymýšlet film, který se na stránkách knihy odvíjí. Chci si sama představit postavy, které hrají v příběhu, chci si vymýšlet prostředí, kde se příběh odehrává!", volá duše a krčí se při tom v koutku, kam doléhá program našich komerčních televizí.
"Zpívejme a radujme se," volá duše," vezměme do rukou hudební nástroje a potěšme mě!" Nikdo duši neslyší, hlasivky zarostlé vepřovým sádlem už asi zpívat neumí.
"Pojďme do lesa, utečme mezi stromy", volá duše. "Vánoce jsou také oslavou stromů, jejich korun, které se ve větru k sobě naklánějí, jako by si špitaly, že se zas slaví jedny významné narozeniny." Nikdo duši neslyší, na stole totiž přistály další dobroty.
"Vezměme si kulicha a pojďme na balkón počítat hvězdičky, je jich tam tisíce", volá duše. Jen kočka se protáhne pootevřenými dveřmi na balkón, aby prozkoumala, jestli tam není na zemi něco dobrého, ostatní už klimbají nad zbylými zásobami.
"Tak už vypněme všechny ty krabičky a poslouchejme to nádherné ticho kolem nás. Možná nás napadne to, co by nás v tom hluku nikdy nenapadlo", volají duše a snaží se strhnout všem sluchátka.
"Jsme vaše duše, lidičky, jsme už ve vás moc malinké, zcvrklé jak sušená švestička, a potřebujeme se dobít na další rok", škemrají duše zalehlé přecpanými těly. "To, co vám na těle naroste z té hromady jídla, vás bude trápit až do jara. To, co na vánoce uložíte do duše, vám přinese potěšení až do dalších vánoc!"
Duše se vznášejí nad našimi plnými nákupními košíky a křičí: "Darujte lásku, lidičky!" Slyšíte je?
