Tak ti pěkně děkuju, Doníku, cejtím se jak kůl v plotě

Celej svůj život se snažím stát na tý správný straně barikády. Teď ta naše, po desetiletích vršená z demokratických kvádrů, tmelená bolavejma zkušenostma a pevněná velkejma myšlenkama, se nám najednou nějak drolí.

Ne ne, Putin v tom nejede, tohle přišlo zpoza Atlantiku. Proč to neříct nahlas, prostě kudla do zad vod toho prezidenskýho recykláta v Bílým domě.

Nevím, jak to mají dnešní mladí, ale my v pravěku jsme byli vychováni k pevným postojům. Psala se padesátá léta, jo, přesně ta krvavá, přesto i nám dětem bylo jasný, na který straně stát. Ano stát, hlavně nepostávat. Ani komunikační karty nebylo třeba. Dodnes si pamatuju, že ti šmejdi byli američtí imperialisti, nenažraný buržousti, a revanšisti s fašounama, kterým nestačilo to „přesdržku“, co dostali vod Sovětů. Jo, vod Rusů, tak to tehdá bylo. Tenkrát svobodu přinesla rudá hvězda, ta bílá na tancích, jako by ani nebyla. Jasně, byl to faul, ale i dnes se fauluje. Pomalu, a zrcadlově se to otáčí, s historií se šíbuje dál.

Tehdá, v „padesátkách“, to byla bouřlivá doba, to je pravda. Kupředu levá, zpátky ni krok. Tahle rudá lavina strhla i ty s rozpačitým krčením ramen, jako že to není košer. To děli ztroskotanci, ekvivalent dnešních dezolátů. My děti ale za kulisy moc nekoukaly a když nám ve čtvrtý třídě uvázali rudej šátek kolem krku, i poslednímu pitomci došlo, že patří do tábora míru a sociálizmu.

„Rudé šátky na slunci hóří,

jako rozkvetlý vlčí mák

a po celé zemi letí píseň,

za skřivánkem vzhůru do oblak“.

Promiňte mi tu spontánní odbočku, ale každýmu se dětství občas v ozvěnách vrací. Jasně, že jsme komouše časem zatratili, ale do lajny, na tý správný straně barikády, nás uměli dát. Esli někdo z pamětníků řekne, že kecám, ať si vzpomene na prvomájový průvody, na plný spartakiádní stadióny, na naše volby, kde jsme to rudochům hodili všichni, stejně jako všichni byli revolucionáři v odborovým hnutí (ROH). Tam nikdo z nás nechyběl, zhusta ani ti dnešní bojovníci proti komoušům. V kterým Blaníků jste chrněli celý desetiletí, vy, dnešní ti bez bázně a hany? Spíš jste jako většina z nás, podomácku nespokojeně brblali, toť vše.

Časem naše jistota, že stojíme na tý správný straně barikády, začala mít trhliny. Když jsme ale zkusili váhavě přepřáhnout a chtěli se trochu nadechnout, přijely tanky s rudejma hvězdama a udělaly to, co uměly nejlíp, dát po hubě. Že člověk dostane nakládačku, může bejt, ale na nás pak chtěli, abychom eště poděkovali. Ne vopravdu, tací se našli.

Dnešní mladí vo tý době vědí starou belu a tak se do nich nalejvá, že dědkové a báby, mají mozky vymytý sociálizmem a proto to u nás dře. Věřím, že naše potomstvo to vidí jinak. Vědí, že díky předkům se narodilo k prostřenýmu stolu, bydlí v domech, co nepostavili, a stejně jako my dříve cítí vděk k těm pilným před nimi. Ale jo, mezigenerační pnutí bylo vždy, ale hrát s tím politickou kartou, to je novinka.

Prej dokud starci nevychcípají, to řekla zase herečka paní Holubová (DVTV), tak se to tu nepohne. Jiná umělkyně, paní Hrzánová radí, že seniory k volbám jo, ale až po ňákým vstupním testu, co prozradí, jak moc nebo málo jim šplouchá na maják. Že herci jsou svědomím národa, to už mnohokrát v historii ukázali. I dnes se dokážou postavit k těm správným mikrofonům, a navíc v nóbl fasádě. Třeba na červeným koberci. Má to glanc, to se musí uznat, chvilkama až erotickej. Aj pod sukni na jejich krajkový trenýrky nás některý nechaly nakouknout. Pastva pro oči dolňáků, pro horňáky nic, tam je už všechno spasený.

Tohle povrchní postávání není ale nic, proti ztrátě pevnýho postoje. Dyť eště před rokem jsme věděli, kdo je sviňa a kdo kámoš. Jak dnes zaujmout bojovnej flek na barikádách, když nám je Trump rozkopal jak bábovičky na politickým pískovišti. Je to jak na houpačce. Chybí pevnej bod, není čeho se chytit. Názorovej chaos je patrnej i mezi našimi EU kormidelníky. Putin chce kus Ukrajiny, Trump celý Grónsko, Čína pokukuje po Tchaj wanu a našich EU demokratů, se nikdo neptá. To jako fakt nikoho nezajímáme?

Od novýho prezidenta USA je to nečekaná podpásovka. Já ho vítal a přiznám, že jsem se trochu mračil na naše chytrý hlavy z obrazovek, když Donalda začaly hned po volbách cupovat. Bylo to skoro jako kobercovej nálet. Nakonec možná nejmírnější z bombarďáků byl dnešní kandidát za Piráty, pan Votápek, když na NEWS řekl, že člověk, co šahá ženám na intimní místa, by v politice neměl bejt.

Že se někdo pokusí tohle rozcuchání učísnout, je zatím v nedohlednu. Teď dokonce Amerika přišla s nápadem, že Ukrajinu dovyzbrojí, ale za evropský prachy. Esli se to povede, tak to je vod Amíků majstrštyk. Pan Zelenský jim už nadšeně tleská, ale tenhle ukrajinskej aplaus letící za Atlantik, se zase nelíbí některým evropským šéfům. A právem. Vděk patří tomu, kdo tu rundu platí. Já vím, je to vysoká politika, hodná diplomatických přístupů a akademických úvah, ale tady je to stejný, jako ve čtvrtý cenový. Hostinskej, a je fuk, esli Paliza nebo Trump, jen nalejvá a kasíruje. Připíjí se tomu, kdo votevře šrajtofli a to budeme my v EU, nevděčníku Zelenskej.

Se svým zamyšlením jsem se svěřil kamarádovi, je můj vrstevník, ten určitě přikejvne. Špatnej odhad. „Co blbneš ty vole! Za rohem se na nás směje, nebo spíš šklebí požehnanej věk a ty tady hledáš ňákou barikádu. A vůbec, dědku, esli ji někde najdeš, dyť ty na ní ani nevylezeš.“