- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Jitko, děkuju a samozřejmě měj s celou svojí rodinnou smečkou hezký rok.
Pane Bicero, s vašimi řádky souhlas, ale mejdlíčka, dyť to se nedalo jíst .
Zdeňku, děkuji moc za tuto vzpomínku a přeji co nejvíc zdraví tobě i tvým blízkým
Vzpomínám na mejdlíčka různých barev - táflička s 5 dílky za korunu a fialkové bonbony, které nabral prodavač z velké skleněné nádoby a dal do kornoutu, který si stočil z papíru. Byla to odměna za nákup. To se mohl psát tak rok 1952 - 3. Měli jsme pestrý život. Přímý přenos v rádiu ze soudu s Horákovou. Zestátnění a kolektivizace. Před výkladní skříní Elektra jsme seděli na židlích a ve vystavené televizi Mánes sledovali přenos hokeje. Kolem jedoucí auta (bylo jich tehdy jen pár) zastavovala a řidiči se ptali, jak hrajeme. v prvomájovém průvodu jsme ještě nesli velké foto Stalina. Na začátku školního roku jsme na pokyn učitele vytrhli z učebnice ČJ jeho fotku, museli ji zmačkat, postavit se do řady a postupně naházet do koše. Někdy kolem roku 1960 označení státu ztloustlo o "S" a jinak se nic nezměnilo. Pak Pražské jaro, Normalizace, Listopad 1989. Odzestátnění a odkolektivizace. Jako z nebe spadlá svoboda. Kuponovka, tunely, kauzy a aféry. Krásný a pestrý život.
Je jasný, že naše mládí je nejkrásnější dobou života, jen je velká škoda, škoda, že musíme nejdříve ,,Trochu " zestárnout, abychom to poznali a to ve všech souvislostech.....karma za vzpomínky
Pane Kloboučníku, ono toho bylo ale daleko víc, vyšlo by to určitě na román. Vám karma.
Souhlasim s Vami, diky za blog, jsem z te generace...tady je neco na podobne thema ze Severni Ameriky: