Musím se ministra Stropnickýho zastat

     Pořád do něj někdo rejpe. Tůhle vonehdá mu poslankyně paní Černochová vyčetla, že není schopnej utratit ani to málo, co dostává ze státní kasy. 

     I takový ty poznámky, že armádu nemůže řídit hérec, nebo civil s modrou knížkou jsou k smíchu. Určitě si vzpomenete na někdejšího náčelníka generálního štábu, kterej se bránil tím, že je tankista a ne ekonom, když mu bylo vyčítáno, že některý jeho podnáčelníci na genštábu kradli, až se hory zelenaly. Stálo ho to tenkrát místo a jeho nadřízená ministryně mu vyčetla, že se k problému nepostavil čelem. Jo paní Parkanová, ach jo, pojďme raděj dál.

     Víte, paní Černochová, vono je to těžký. Nikdo zatím neví s kým se budeme příště mydlit a co na něj bude platit. Vzpomeňte jen na ten óbr omyl prvorepublikovejch generálů, když začali betónovat naše pohraniční hvozdy. Buďme ale spravedliví, voni to tenkrát měli fakt těžký. Že ležíme v žaludku Němcům, bylo známý, s Poláky jsme taky neměli velkej kamarádšoft a Maďarům jsme přímo pili krev. Kudla do zad vod našich bratrů z bejvalejch Horních Uher, to tehdá bylo z oblasti sci-fi.

     Do jaký zbraně ty prachy vrazit, to je zásadní otázka. Pandury mají některý díly z pertinaxu, ruský Téčka v Pouštní bouři hořely jak fagule. Do Cas se toho moc nevejde, armádní padáky sou fakt vo hubu, neprůstřelný vesty sou průstřelný a tak by se dalo pokračovat. Prej i vojenský bagančata sou taky šunt. To všechno je blbí, hodně blbí, ale je tu něco daleko horšího.

     Ta tragédie je v tom, že dneska nikdo neví, kdo je nepřítel. Chvilku to sou Rusáci, chvilku musilmani, jindy armáda přistěhovalců a taky i Trump se objevil na evropský mušce. Teď to budou možná Angláni, kterým se slibuje bolestivá odveta. A tak se neví, proti komu a čím naše udatné hochy vyzbrojit. Obávám se, paní Černochová, že to nevíte ani Vy. 

     Jó, to náš pan prezident je jinej kabrňák. Ten navrhnul, ať armáda nakoupí drony. Zatím to je jen návrh, i když to časem může zaznít z Hradu jako befel, protože hlava státu je zároveň i hlavou celý armády. Určitě by se to líbilo i našim vojákům, bojovat přes monitory z tepla kanceláře. Buďme moderní a udělejme z našich infanteristů (pěšáků) operátory. Zákopy a polní lopatky jsou pomalu minulostí, dejme jim do rukou joysticky. To je ale na dlouhou debatu a tak se vrátím na úvod k panu Stropnickýmu.

     Nyní totiž armádní ministr vypálil všem pochybovačům o jeho kompetentnosti rybník, když přes Lidové noviny bylo oznámeno, že se Česká armáda chystá pořídit letadlovou loď (odkaz zde). Bude se jmenovat Masaryk, ponese skoro třicítku stíhaček Gripen a postaví ji přátelé v Číně. Z bohatý diskuze pod obsáhlým článkem je vidět, že veřejnost se o armádu upřímně zajímá. Jen mě rozladilo, že některý tu zajímavou myšlenku voznačili jako novinářskou kachnu, jiný jako mrhání s penězma. 

     Přiznám se, že mě ta představa nadchla, konečně přestaneme bejt vořezávátka, ale mám jednu podmínku. Měl by se zároveň realizovat kanál Dunaj - Odra - Labe tak, aby naše letadlová loď mohla přes dunajskou déltu kotvit třeba v pardubicíkým háfnu. Pan prezident, velký propagátor týhle vodní cesty je lišák, co vidí i za roh. Ano, spolu s letadlovou lodí by tenhle českej Suez dostal další rozměr, vedle ekonomickýho i vojensko strategickej.

     Naše armádní špičky chválím za to, že otevřely možnost bojovat i z vodních ploch. Lipno, Mácháč, Slapy, Róžumberk. Možností je nepřeberně, je to pole neorané. Jak jsem už vejš podotkl, ta česká Enterprise se mi líbí, ale já bych začal skromněji, ponorkama. Né počkejte, neklepejte si na čelo. Jasně, že by musely bejt trochu placatější, aby se mohly potopit i když v Ústí na Labi vykoukne Hladovej kámen, ale to už je inženýrskej problém.

     Neposílejte mě do prdele, a prosím nevodcházejte. Už vážně jen pár slov. Představte si situaci, kdy po hrázi Tálinskýho rybníku jede kolona nepřátelský armády a najednou se vynoří na hladinu naše ponorka a rozstřílí je na cimpr campr. No není to krásná představa? My, co na to budem koukat zpod hráze, to pak s nadšením a s vděčností voslavíme. Budeme si naše kluky z ponorky točit na iphony a s prsty do véčka jim budeme provolávat slávu, mávat vlajkama a skákat – hop hop hop.

    Samozřejmě, taky to na tý hrázi může dopadnout i blbě. No a co? No nic! Na chvíli zalezem a vono se to časem ňák vyvrbí. To už máme taky vyzkoušený.