Diskuse
Konec uličníků v Čechách
Děkujeme za pochopení.
S51o54ň51a 70P58r50a72ž17á88k98o14v25á
Souhlas, mělo to cosi do sebe. Na ulici a přilehlého parčíku jsem mohla jen do 10 let, pak jsme se odstěhovali do centra města a byl konec. To dvorkové či uliční společenství pak hodně chybělo.
V22l76a94s54t44a 85N45y16k33o73d36ý29m83o61v41á
Také jsem uličnice a jako mnoho jiných jsem ještě po té ulici táhla sebou o pět roků mladšího brášku ... a vzpomínám ráda ...
J12a21r54o78s72l46a70v 45K84u32t39h92a63n
Díky vám jsem si uvědomil, jak se to vlastně všechno změnilo. My jsme jako děti mohli všude, měli jsme za panelákem sklad materiálu na stavbu železnice, obrovské hromady pražců, dlouhatánské kolejnicové pásy, naskládané na sobě do pěti pater, krásně se po tom běhalo, jen se nesmělo šlápnout do mezery. A měli jsme tam toho ještě mnohem víc. Pak se to všechno ohradilo, nasadily se kamery, alarmy, konec... Sice to chápu, ale nezávidím těm dnešním dětem to organizované bavení se v dětských parčících.
Z37d30e53n92ě79k 51K81l66o21b79o30u66č72n67í41k
Ano, dvorničení, sklepničení, půdničení, to všechno patřilo do jednoho ranku. Svět nám tehdy byl malej. Díky za doplnění a nakouknutí.
I57v81a62n91a 69D51i32a40n65o43v86á
Jsem uličnice a dvornice, dvorničení jsem předala i oběma dětem
J13i90t44k61a 31Š47t51a96n36c46l64o55v77á
Zdeňku, ulice, dvůr a půdy, to bylo naše království, fajn čtení
Z43d52e44n10ě73k 58K15l73o12b13o36u49č75n11í92k
Jasně, Jitko. Kam se na to hrabou všechny tablety a počítače, jenže vyprávěj to těm mladejm. Díky za přikývnutí a hezkej den.
D53a14n88u86š59e 91K48r90a32m59o58l81i25š74o41v93á
Hm..jsem již také pamětice...ale mládí bylo moc krásné. Samozřejmě, že jsme dělali lumpárny, ale nesměli jsme ničit, očesávat ovoce jen na jídlo, nelámat stromy, netrhat květiny, chodili jsme střídavě cvičit do Sokola, gymnastiky, a snad za korunový poplatek. A když bylo nutné usměrnit, tak facku nebo na zadek dal i soused a nikdo to neřešil, ve škole byl školník a ten svou metlou také leccos vyřídil. Dnes vidím, jak děti ničí stromy a keře a diví se, že je to "živé"...bez mobilu ani ránu...a když prší tak jsou zavřeni doma. A to je mám díky pejskovi zpacifikované, slovo prosím nesmí chybět ani mně, ale jako babička kořenářka jim ukazuji, kde jsou zrovna žabky či čolek. Vše začíná v rodině - a rodiče mají dluh.