Důchodci, druh přemnožený nebo snad ohrožený?

Záleží z které strany se na to kouká. I můj pohled bude trochu "cinknutej" a nejen tím, že jsem důchodce, ale hlavně, že do školních let jsem byl vychováván dvěma důchodci - milovanou babičkou a dědou.

Přiznávám, jsem silně ve střetu zájmů, přesto se pokusím o krátké zamyšlení.

Šlapu po tomto světě už hezkou řádku let, ale nevzpomínám si, že bych někdy vnímal důchodce jinak než jako přirozenou součást. Většinu svého života jsem prožil v totáči, kdy jsme se určitě neměli tak jako dnes, přesto jsem nezaznamenal, že téma "důchodci-vyžírkové" se někdy povalovalo na stole mezi pivními tácky, či v akademických debatách. Ale jo, nadávat jsme taky uměli a fakt šťavnatě. Tehdy hromosvod naší nasranosti dokonale dělali komouši. Ti už pomalu mizí, co ale nemizí, je potřeba na něco nadávat. 

Stará garda, která vyjídá největší část našeho společného koláče se jako terč přímo nabízí. A co víc, ona ještě mohutní. I renomovaní odborníci bijí na poplach, jestli s tím nic neuděláme, časem nás to sežere. K věcným argumentům ekonomů a demografů, na které se dá kývnout, se přisáli demagogové a tak to dál graduje a košatí.

Možná jste si také všimli sílícího názoru, že rentiéři, kteří jsou statisticky z části ducha mdlého, volí ty, které tady nikdo nechce. Zkráceně, když volí pitomci, volí zase jen pitomce. Omlouvám se za silnější výrazy, ale zaznívají tady i tvrdší, mezi kterými třeba "lůza" se jeví skoro jako eufemizmus. 

Důchodcům přibrzdit volební právo by bylo řešením, napadlo skupinu demokratů, ale to nejde. Myslím, že to byli STAN, co přišli s nápadem, ředit stařeckou demenci u volebních uren, pubertální moudrostí a snížit věk volitelů na šestnáct let. Možná si to dají i do programu na příští volby jako haupttrefu.

Ač si já nemohu stěžovat, začínám být trochu rozpačitý. Nedávno mě na těchto stránkách pobavila jedna paní, co si postěžovala, že stará garda ztrácí nejen rozum, ale už i svoje zubní náhrady. Ty se pak válejí po chodnících, až se  jí z toho dělá špatně. Já jsem ještě žádný zuby na chodníku nepotkal, ale k autorce pranýřující seniory, že už neudrží ani zuby v ústech, bych jen podotkl. 

      "Víte, paní kolegyně, záleží na tom, jak to přijmete. Dá se to s pochopením přejít se známým "stane se" a jít dál. Jako téma na blog?...., ale jo, proč ne, když to teď docela frčí. 

A ještě doušek: Mě nikdo neučil úctu ke stáří. Stačilo, že jsem chodil po světě a koukal okolo sebe. Ty lesy, pole, kostely, chrámy, školy, nemocnice, domy a i domky. Města a náměstí. Mosty, cesty, přehrady a nakonec i to, že otočím kohoutkem a teče mi voda do dlaní. Já před předky smekám. Možná se někteří z Vás přidají.