Babiš se na Zůnu mračí, ale neprávem

Náš ministr přes armádu je odborník na svým místě. Možná vám to uteklo, ale když ho nedávno před nastoupenou jednotkou vítal jeho slovenskej protějšek, ministr Zůna, před čestnou stráží vyrazil pochodovým krokem.

Žádný civilní šourání po červeným koberci, ale hezky po vojensku si dupnout. Je to voják každým coulem, to se musí nechat. Když někdo může mít modrou krev, proč jinýmu srdcaři nemůže v žilách hárat třeba ta khaki. Važme si takových. Vůbec jsem kdysi nechápal, že když generála Pavla v NATO už nepotřebovali a poslali ho domů, že naše armáda z něho udělala záložáka. Já byl záložákem celý léta, je to dřepění na střídačce. Vojančinu jsem na stráži míru a sociálismu študoval 24x7 po dva roky, tak vím vo čem to je.

A připusťme, že to, pan Zůna, má fakt složitý. Třeba náš domácí úkol vybudovat obrněnou brigádu. Ten nápad bejvalejch stratégů je dnes starej jak metuzalém a v novejch dobách se jeví jako pitomost. To už si štěbetají i vrabci po střechách a určitě se to doneslo i na náš genštáb, jenže befel je befel a může bejt i blbej, přád je to befel. No posuďte. Podstatě se jedná o útvar vyzbrojený ÓTéčekama (obrněný transportér), s větším počtem vojáků, dříve infanteristů, za nás v totáči blátošlapů a ofiko motostřelců. Ty potom transportéry odvezou na linii střetu, no a tam už si klucí musej poradit sami. Tam už to bude jen na férovku. I bodáky se můžou hodit. Takhle to fungovalo, co svět světem stojí. Upřímně, já bych tam nechtěl bejt. Možná se na mě teď některý ze statečných gaučových bojovníků mračí, přesto moc nevěřím, že by si on začal balit tornu, protože klávesnicový odhodlání s tím zákopovým, bude asi něco jako nebe a dudy.

Prostě včera není dnes. Dnes to na bitevních polích vypadá tak, že tihle bojovníci zavření v ocelovejch přepravkách, by na frontu možná ani nedojeli. Kdo sleduje bojiště na Ukrajině, musí přikývnout. I starý vejtřasky (Praga V3S vojenský náklaďák) pro účel přepravy by byly vhodnější. Kucí na korbě náklaďáků by měli aspoň větší šanci reagovat na bzukot nepřátelských dronů. Seskočit a zalehnout. Vejtřasku vem ďas, ale někteří by přežili. Zavření v OTéčku jsou v takových situacích bez šance stejně, jako ukrajinští dělostřelci bojující v uzavřených věží sloveských děl Zuzana. Těm už se do těch plechových kukaní ani moc nechce. Caesary od Frantíků jsou pro obsluhu, byť nechráněnou, bezpečnější.

Kdyby mně náš ministr nastavil ucho, poradil bych. „Pane Zůno, ty švédský ocelový pixly nekupujte, patří do historie, stejně jako kdysi naše betonový pevnosti proti Němcům. Zkuste náklaďáky, jsou nepoměrně levnější a na přežití dávají našim mladým lvům, krom nehynoucí slávy, daleko větší šanci.

Od švédských OTéček se snad eště může couvnout, u Leopardů asi ne. Ty taky patřej mezi kostlivce ve skříni, co po sobě zanechala bejvalá ministryně přes šavle, meče a dělový koule, paní Černochová. Prej, než se poroučela, ještě s Němci podepsala na tanky kontrakt. Dodnes se neví, pro jejich nadváhu, jak s nimi operačně šíbovat. Výrobce na přepravní vagony armáda nesehnala, po silnicích by to šlo, ale nesmí tam bejt žádnej mostek a Leopardy zaparkovaný v tech. parcích, no, jako cíl dobrý, jinak platný jak mrtvýmu zimník. Že jejich váha je problém, to se i chvilku tajilo, bo protože Rus naslouchá. Ale u nás se nakonec všechno vykecá. Určitě se to doneslo i do Moskvy, no asi jo, když už si i pan poslanec Ševčík o tý tankový obezitě dovolí mluvit ve veřejnoprávní.

Dnes to vypadá, že v budoucnu můžeme s tanky i transportéry dopadnout úplně stejně, jako sedlák, když se na jeho pole vrhne hejno hladovejch kobylek. Dnešní drony takovou davovou nenažranost ve svým e-DNA nosit umí. Esli nechceme dopadnout jako pole po sarančatech, pořiďme si něco jinýho. Co, dovolím si tvrdit, dnes nikdo neví, ale tyhle plechový vobludy nám vůbec nepomůžou.