Až natáhneš bačkory, já bych na tebe počkal pod Karlovým mostem.

Téma, co s životem po životě, svojí vahou vytlačilo suchý tlachání dvou dědků. Přestali jsme s kámošem mlátit prázdnou slámu a během chvilky souznění,

se zvědavě pokusili dohlédnout přes mlhavej závoj času na druhej břeh, jehož blízkost v podzimu života tuší většina.

Moje nabídka kamarádovi, až to tu jednou zabalíme, že třeba můžeme vyrazit spolu, byla upřímná. Von má lepší životosprávu, statisticky jsem tedy s natahováním bačkor na forhontě já, budiž. S tím vartováním pod Karlovým mostem, samo, že jako vtípek, ale mělo to i svůj fundament. Pracovně jsem se tam občas potápěl a mám snad eště v paměti, kde je proud, kde jsou tišiny a taky, že se vyhnout mostním obloukům, kde dělaj svůj byznys vltavští námořníci s Aurórama plnejma tůristů. Tam by to bylo vo hubu. Ale co hlavně, byli jsme s kámošem oba z Mokrý čtvrti s velkou zvědavostí, co tají hlubiny. Prostě životní koníček a esli tedy vyrazit na vandr do halelujá, tak s někým ze stejný krevní skupiny.

Na posmrtný životy nevěřím podobně jako většina neznabohů odchovaných reálsociálizmem v temných padesátkách. Ale co když ten rudej echt materializmus nás zaslepil až tak, že si, co se duchovna tejče, nevidíme ani na špičku nosu. Určitě ti ve svatostáncích dokouknou dál. Ze všech kazatelen je jim slibována na onom světě nekonečná blaženost. Divím se, že to bohoslovcům eště někdo baští, ale je to tak. Křesťanstkýmu vznášení se na obláčku uvěřím snad až mi vopravdu bude fest šplouchat na maják, a v musilmanským ráji taky nic pro mě. Tam bych se na ty panny moh tak akurát mlsně usmívat.

Jako neznaboh jsem to vlastně nikdy neřešil, ale teď, když pomálu dochází na lámání chleba, neměl bych si pohlídat votevřený zadní vrátka? Esli jo, tak v první řadě se nenechat zahrabat, tam už pro vás žádná šanc není.

Že je to téma morbidní?, ale vůbec. Štěstí přeje připraveným a je-li něco po životě, nechci stát na jeho prahu jako tydýt a rozpačitě se šťourat v nose. Už dnes to mám vychytaný, jak si ctihodný čtenář jistě všimne a mám i čas to doladit. Určitě tu eště pár let pobudu, ale i deset let uteče jako voda. Ano voda a její proud a taky vítr, to je to správný médium pro cestu do nekonečna. Esli nasednu, nemůžu se netrefit, to by mělo vyjít.

Kámoš ale na moje vartování pod Karlovým mostem séře. Že ta moje cesta do moří přes Litavku, Berounku, Vltavu, Labe a Elbe, je na dlouhý lokte.

„Ale neblbni, ty vole, na věčnosti nemůže bejt nic na dlouhý, nebo krátký lokte. Tam žádný hodiny netikají“, bráním svoji představu. „Tam už není kam chvátat, tam už je všechno do halelujá, jak říkávala moje babi.“ Můj vrstevník se začíná mračit, tak přidám trochu růžový. Svoji nadsázku okořením troškou vtipu a lechtivá představa zalitá sluníčkem známá z obrázků od Jehovistů se taky hodí, jen nespadnout do reality podzimního života. Už se zdálo, že se mi daří, když mi tu bábovičku ten suchar rozkopne.

„Ten tvůj plán je blbost už hned na začátku. Vůbec nepočítáš s tím, že dneska natáhnout bačkory nemusí bejt vůbec jednoduchý. Standardně se u tvýho lůžka sejde komis, to musí bejt, na to jsou předpisy. S citovou, možná reputační motivací potomstvo, z profesní povinnosti ti v bílých pláštích, v pozadí pečovatelskej byznys a taky lázeňští chtějí z něčeho žít. Jen havrani na konci, ti jsou v klídku, těm z lopaty stejně nikdo neuteče i když se občas mezi sebou poperou při přetahování o „klienta“. Je to prostě systém, bohulibej určitě, ale protože prachy jsou sviňa, někdy se to i zvrtne. Než se rozkoukáš, můžeš se stát zajímavou komoditou a pak další tvoje směřování lajnuje byznys, takovej je dneska svět. Hele, vole, já to zkrátím. Esli chceš stát na prahu další dimenze s odhodláním, pak si ten náboj nenech vzít. Touha je zázrak, jak se někde zpívá, to jo, ale taky časem i těkavá látka, po který zbyde jen prázdná nádoba.“