Dneska jsme se zachumelili

Jo, i v Libereckém kraji je kalamita. Moje autíčko už si stěžovalo včera večer, že na letních pneumatikách se domů dostaneme jen stěží.

parkoviste Jenže přezouvat na zimní už v září, to dokážou jen velice zodpovědní a stateční jedinci. A k těm já zjevně nepatřím. Termín v pneuservisu sice mám, ale ....tenhle nápad máme všichni zoufalci, tak až zítra. Teda pokud ta bílá hrůza trošku roztaje a já se tam vůbec dostanu.

Problém je v tom, že u nás je všude do kopce, nebo z kopce. Ten poslední dokopeček kousek od teploučkého domova už ale včera vypadal beznadějně. Stačilo zaseknout se za jiným klouzajícím se nešťastníkem a JE TO. Jedničku, dvojku, udržet kola v záběru střídavým přidávání a ubíráním plynu a doufat, že to vyjde až k parkovišti. Po pár metrech na mě autíčko začalo blikat všema kontrolkama na palubce, co tam má. Pochopila jsem jeho morseovku - „Mě se to nelíbíííííí!!" „No, mě taky ne, ale přeci tě nenechám na silnici, tam by tě někdo určitě otloukl", domlouvám mu. V bezpečí parkoviště ještě zkouším, jestli se nechá přemluvit a znovu nastartovat - uklidnilo se, kontrolky pozhasínaly a je v pohodě. Uvidíme ráno.

Ráno vidím. Venku 30 cm sněhu, všechno bílé. Pud sebezáchovy mi velí: na silnici to ani nezkoušej!

Tak se dneska do světa vydám pro jistotu jen po internetu, ten se zatím nezachumelil. Moje opuštěné autíčko asi pod hromadou sněhu přemýšlí, co mu to provedli - uprostřed října - a já mu dávám za pravdu, že by nebylo špatné žít v teplejších krajinách...