Síla matriarchátu II

Postřehy z diskuse, kterou tento článek, psaný v duchu mírné recese a rýpnutí, vyvolal. Navíc v něm byl opravdu logický nonsens, takže si dovolím to trošku napravit. A pokusím se vyjadřovat jednoznačněji. Ale píšu v nadsázce, to se nedá změnit, každý hovoří tak, jak mu zobák narostl.

Tak především díky všem, kdo se vyjádřili, a kdo otvírali další návazná témata. Tím nemyslím agresivní přiblblé výkřiky s pěti hrubkami.

Postřehy:

Nepochopení mírného joke v mezích zákona, ale to je největší problém v komunikaci Homo sapiens. Jo, nebylo to zcela jasně řečeno, beru. VIZ dále.

Muži jsou taky lidi a trpí stejně jako my – tato věta je VTIP. Všimla jsem si, ale neboť jsem žena, mám víc kamarádek. A připadá mi, že jejich šťastné vztahy jsou vzácné jako šafrán. A jako větší a tvrdší oříšky vidím jejich partnery. Toto může být samozřejmě iluze, moje, protože své kamarádky mám ráda. A protože se slepicemi se nekamarádím.

Opravdu mě dost překvapilo, 

• kolik mužů se cítí být ve svých vztazích osamělými (rybičky mě temně pobavily), nespokojenými, až nešťastnými,
• kolik mužů vidí kolem sebe jen mamonuchtivé slepice, i když jak je vidět, zdaleka ne všichni,
• kolik mužů si uvědomuje, že to mají těžší než dřív, ačkoli na první pohled to vypadá, že ne, neboť už nemusejí lovit, bojovat, atd., a že jim to chybí – to je myslím sakra pravda,
• kolik mužů bere ženy jako cynická monstra, pokud to vyznělo jako výsměch, fakt se omlouvám (netušila jsem, že máte taky tu … duši :-) - VTIP).

Dále mě docela udivilo, kolik lidí z toho vydedukovalo, že se mi něco stalo (jo, stalo, ale to každému, a moje třískání do kláves je jistý druh metody, jak se z toho dostat).

Teď ten logický nonsens:

Na začátku chceme vládnout, na konci voláme po ochranné náruči.

No, psala jsem to po večírku předchozího dne, kolem 11 v noci. Jasně, viděla jsem ten drobný nesoulad hned ráno. Ale přišlo mi neslušné něco měnit nebo mazat, když už to tak jednou je, a někdo už to četl, ba se k tomu i vyjádřil. Nečekala jsem zdaleka takový ohlas (ani plusový ani minusový), teď už prostě vím, že to chce nechat do rána uležet.

A teď jak bych to řekla jasněji, po delší úvaze. Protože nechci, aby došlo k nějaké mýlce.

Feminismus je ve svých extrémech stejně přiblblý jako šovinismus, je to hysterická snaha o zašlápnutí druhého pohlaví do země. A to žádný soudný člověk nemůže chtít.

Potřebujeme vás a vy potřebujete nás. Pokud se to podaří a žijeme dlouhodobě ve  svižném, idylickém a oboustranně naplňujícím vztahu se svojí polovinou, je to na úrovni drobného zázraku a je třeba si to hýčkat a rozmazlovat, a hlavně nepustit. Mě se to na jistý čas podařilo, takže vím, oč jde.

Další text mluví pouze k lidem, kteří ve svižném, idylickém a oboustranně naplňujícím vztahu se svojí polovinou dlouhodobě nebydlí.

Zdá se mi, že se bojíme ve skutečnosti v nějakém vztahu opravdu žít, že si radši podvědomě hledáme úniky, ať už to jsou předem nepoužitelní partneři, internet nebo náhradní komunity, které mohou být velmi příjemné. Zalézáme do svých ulit, neboť jsme dostali po čumáku, nebo proto, že máme strach z toho, kam kráčí nejen druhé pohlaví, ale i to naše? A nejen pohlaví :-).

A trochu se mi fakt stýská, po rytířích, princeznách, čarování a dobách, kdy byly věci mezi mužem, ženou a nebem jasnější, ať už „vládl“ kdokoli.

Ano, není to nijak objevné téma. Jen mě zajímalo, co s tím, jestli někoho něco napadá. V té diskusi bylo pár dobrých myšlenek, které mě fakt kamsi postrčily.

Jsem jen blbá blondýna, která ani neví, jestli by s někým momentálně chtěla a dokázala žít. A moje třískání do kláves je nejen metoda, jak se s něčím vyrovnat, ale i způsob, jak se trochu pobavit a eventuelně něco dozvědět z reakcí tvorů na zemi i pod ní, nic víc a nic míň.