Opilec či jezule

Velmi neoriginální úvaha o věčném sporu dvou symbolů Vánoc. Nakluše sobí komando s červeným dědkem nebo přiletí éterický Ježíšek?

K tomuto plytkému blábolení mě dovedl pohled na freneticky se kymácející figurínu Santa Klause před jedním z mnoha obchodů, který se jmenuje Vše za 39 (29,49…). Opět jsem se vyděsila na kost. Zapomněla jsem za rok, jak vypadá monstrum v téměř životní velikosti, které se třese a vydává ZVUKY. Nos má z věčného nasávání jako sladkou bramboru, na hlavě bambuli a navlečen je v červeném „sametovém“ hábitu. Tvar postavy evokuje Homera Simpsona. Páchne po umělé hmotě v hadrech ze sekáče. Ale hlavně je hýbací jako každá druhá hračka v našem dokonalém světě.

Napadlo mě, že jako nositelé darů figurují ve světě buď robátka, nebo ošuntělí geronti. No, proč ne. Ale když pomineme skutečnost, že našim dětem lžeme (žádný kouzelný dědeček jim nic v životě nedá, natož nějaké batole), pak bych rozhodně volila Ježíška.

Jednak jsem na něj zvyklá, jednak mám děti ráda. Na druhou stranu mám slabost i pro geronty k světu, ale to sem nepatří.

Tenhle Santa Klaus je mi vysloveně nesympatický. Celá jeho sobí kumpačka.

Když jsme odolali po celou dobu pobytu mordorských exsousedů na našem území Dědu Marózovi, proč si sem pouštíme jeho bráchu? Proč musíme dávat prostor chlápkovi s temnou minulostí (nikdo neví, kde se vzal) a evidentně pedofilními choutkami?

A ani to není rodilý Američan, ale je od pohledu Made in China. Ale cožpak se Číňan může jmenovat Santa Klaus? A nemá ani šikmý kukadla.

Nakonec docházím k názoru, že je to zatracený hybrid.

Já teda mám JASNO. Chci Ježíška.

Spícího své sladké sny, netušícího, co jej čeká. S dřevěným, voňavým, vyřezávaným betlémem. Made in Česká Ruka.