Letošní advent bude stát za to!

O životě a o tom, že i dárky mají svou symboliku. Já mu rum a on mě....Takže, dámy, bacha na to, co se ukrývá v krabici!...a pokud to s vámi nepraští, je tu ten jeho rum!

A je to tady. Rok utekl rychleji než voda, den se sešel se dnem ( samozřejmě na vzdálenost dvou metrů, s rouškou a jak je výše uvedeno jen v omezeném počtu). Žádné shlukování, protože potom bych ten NÁŠ těžko hledala. Ptáte se jaký den? No přece první výročí svatby!

Pupík si vzal dovolenou, já uvařila parádní oběd a nedočkavě vyhlížela dárek. Jak se na pořádnou romantiku sluší, začala jsem při slavnostní tabuli takové ty roztomilé řeči typu: „A proč ses dřív neoženil, Pupi?“

Čekala jsem, milé dámy, úplně něco jiného, než to, co z plné papule s kousky masa vypadlo:

„Nikdy jsem se tak daleko nedostal.“

To má být odpověď?! Rok po té?

Musela jsem se zatvářit hodně kysele, protože rychle polknul a dodal:

„Žádná nebyla jako ty, poklade.“

Položila jsem mu na talíř další řízek, ale oba jsme věděli, že to bylo o fous.

Musím v té konverzaci trošku přidat nebo se mi přežere a už z něho nic kloudného nedostanu.

„Taky jsem celý život čekala jen na tebe,“ lež jsem oplatila lží, ovšem na rozdíl od něho s úsměvem.

„Jo, jo, kde bys taky takovýho troubu našla?“

Mám pocit, že brzy bude plnej.

„Jsi rád, že ses oženil?“

„Já ti nevím, jak jsem byl po úraze v tom kómatu, musel mi odumřít mozek. Jinak si to neumím vysvětlit, zlato,“ odložil příbor.

Pozdě! Teď z něho do večeře žádné romantické řeči nevyrazím.

Nic naplat, teď už to může zachránit jen dárek.

„Pupi,“ postavila jsem před něho krabici.

Ten zíral. Dárek pro opravdové chlapy. Adventní rumový kalendář.

„A to je pro tebe, poklade,“ konečně se na mě od srdce usmál.

No, páni! Zrcátko! Svítící a zvětšovací! Na můj vkus až moc…tak dobře se vidět nepotřebuji. Nebo ano? Stále se usmíval a já v tom tichém gestu zaslechla nevyřčená slova: Dobře se na sebe podívej. Můžeš být ráda, že si tě vůbec někdo vzal!

Opřela jsem mu hlavu o rameno a pohlédla na rumíky. Abys měl alespoň pár dnů v roce radost ze života. To víš, už ptáčka lapili…

„…jsou tam dvě skleničky,“ špitla jsem mu do ucha.