Já že se hádám?

Bylo to takové krásné nedělní odpoledne, přesněji řečeno, mohlo to být takové krásné nedělní odpoledne.

Plné bříško, kávička a koláč. Chvíli jsem Pupíka sledovala, jak plně soustředěný, s nosem zabořeným do počítače poráží jednoho nepřítele za druhým.

Nemluvě o tom, jak krásně a hrdinně jeho postava v počítači vypadá. Ty svaly, ostré rysy tváře a skromné oblečení se mnou udělaly divy.

Jemně jsem se k němu přitiskla a pronesla: „Miláčku, co bys dělal, kdybychom se pohádali?“

Nejdřív dokončil skok, skolil několikahlavou příšeru a pak na mě tázavě pohlédl: „ Co asi, šel bych do dílny. Nebo co bych měl podle tebe dělat?“

Potěšilo mě, že se zajímá a stojí o mé rady, jak se v takové situaci případně zachovat: „ Chodit za mnou, škemrat a prosit o odpuštění.“

„ A můžeš mi vysvětlit proč, když všechny hádky v této domácnosti začínáš ty?“

Tak to mě popadl vztek.

„Jak můžeš usuzovat, kdo začal hádku, která ještě nebyla?“

„A je to tady!“ zasténal.

„Co je jako TADY?!“

„Nic, jen že mám zase pravdu.“

„Aha, pán má najednou zase pravdu, pán je jasnovidec a už si udělal závěr, že ten kdo dělá v rodině peklo a kdo si libuje v hádkách, jsem JÁ?!“

„A ne snad? Kdo si teď začal?“

„Já se nehádám, takže nemáš pravdu.“

Už mírně modral, ale se stále klidným hlasem pronesl: „To si povíme jindy. Nakonec ti nezbude nic jiného, než přiznat, že jsem měl zase pravdu.“

„Kam jdeš?“ zařvala jsem, až mi zákusek vyletěl z úst.

„Do dílny.“

„Nikam, ještě jsme nedomluvili!“

„Ale domluvili, protože tohle fakt nemá cenu.“

„Jasně, slušně se tě zeptám, co bys dělal, kdybychom se pohádali, a ty mi začneš nadávat!“

„Já, že ti nadávám?“ Vrátil se zpátky a pokračoval: „Nic tak hrozného jsem neřekl, jen svůj názor na tuto nesmyslnou debatu.“

„Jó, tak nesmyslnou debatu…,“ už jsem měla sto chutí po něm skočit „...to mě fakt podržte!“

„Až se mě zeptáš na něco rozumnýho, tak ti rozumně odpovím.“

„Aha, divím se, že sis mě vůbec vzal, když jsem taková blbka a plácám jen samé nesmysly. Umíš mě jen urážet.“

„Už je to tu zase. Chceš se hádat?“

„Ne, ty se chceš hádat,“ řekla jsem plačtivě.

„Jasně, všechno jsem to začal, protože tě chci urážet a hlavně se chci hádat.“

„Tak vidíš,“ celá jsem se rozzářila, „musím uznat, že máš zase pravdu,“ vstala jsem, objala Pupíka kolem krku a dala mu pořádnou pusu. Nakonec i on sám pochopil, kdo si začal. Asi mě přece jen na začátku poslouchal.