Klíčová úloha adaptace na změnu klimatu v zemích rozvojového světa

Vyjednávání na klimatické konferenci v Kodani se kromě závazků pro snižování emisí skleníkových plynů soustředí také na druhé naprosto klíčové téma a tím jsou adaptace, neboli opatření na přizpůsobení se negativním dopadům změny klimatu. Tato problematika je zásadní zejména pro rozvojové země a jakákoliv budoucí klimatická dohoda se bez adaptací prostě neobejde. Následky změny klimatu již trpí a budou trpět nejvíce zranitelné země – nejméně rozvinuté země, malé ostrovní státy a země Afriky ohrožované suchem, desertifikací, záplavami a vymíráním živočišných i rostlinných druhů.

Mapa dopadu globálního oteplení o 4 stupni Celsia.

Podrobné informace o dopadech změny klimatu v jednotlivých částech světa lze získat z mapy (viz. obrázek výše), v interaktivní podobě přístupné kliknutím na následující odkaz:

http://www.actoncopenhagen.decc.gov.uk/content/en/embeds/flash/4-degrees-large-map-final

Scénáře změny klimatu nejspíš nikdy nebudou dokonale přesné, ale nabízí nám alespoň hrubou představu o dopadech, jež může měnící se klima přinést v několika následujících desetiletích. Jejich výčet se liší od regionu k regionu a nezná hranice. Mezivládní panel pro změny klimatu (IPCC) ve své Čtvrté hodnotící zprávě popsal několik zásadních změn – zvýšený výskyt a intenzitu extrémních meteorologických jevů (střídání období sucha a povodní), tání ledovců a s tím spojené zvedání hladiny moří, které je při rostoucí teplotě způsobeno i teplotní objemovou roztažností vody. Jako další hrozby byly identifikovány ztráta zdrojů pitné vody, posun klimatických a vegetačních pásem, atd. Mnohé z těchto dopadů se mohou vzájemně ovlivňovat, stimulovat nebo rušit (nejasný je hlavně vliv tání ledovců na rozložení mořských proudů).

Klimatologové nejsou neomylní, ale dělají co mohou s dostupnou technikou a vědomostmi. Víme, že za posledních sto let se průměrná teplota zvýšila o 0,74°C a hladina světového oceánu stoupla o více než 17 cm. Pokud se teplota zvýší o 2°C, hladina oceánů stoupne s nejvyšší pravděpodobností o 40 až 140cm. IPCC také odhaduje, že do roku 2020 bude 75 až 250 milionů lidí v Africe trpět nedostatkem vody. Pokud oteplení přesáhne 1,5°C až 2,5°C, 20 až 30 % všech známých rostlinných a živočišních druhů pravděpodobně vyhyne.

Těmto dopadům již zcela nezabrání ani ambiciózní snížení emisí skleníkových plynů (ty se v atmosféře kumulují již mnoho desetiletí), to je může v ideálním případě alespoň významně zmírnit. Důležitým řešením proto zůstává přizpůsobení se těmto změnám.

Adaptace na změnu klimatu jsou důležitou součástí vyjednávání a klíčovým bodem budoucí dohody nejen pro rozvojové země. Dnešní jednání mají za cíl vytvořit tzv. Rámec pro adaptace, jež by zohledňoval potřeby všech zúčastněných stran s důrazem na nejvíce zranitelné státy. Problematická stále zůstává otázka finanční podpory ze strany rozvinutých zemí. Kromě stanovení konkrétních čísel je potřeba zajistit, aby se poskytnuté finance dostaly na správná místa na lokální úrovni a pomohly tam, kde je tomu nejvíce třeba. Před vyjednávači leží příliš mnoho návrhů nových fondů, komisí, platforem a center a proto se jejich počet bude muset snížit. Evropští a také čeští experti upřednostňují zefektivnění současné finanční architektury oproti bezhlavému zakládání nových fondů a jiných institucionálních struktur. Problémem je také zdlouhavé a komplikované rozbíhání těchto institucí. Například Adaptační fond (založen v roce 2001) by měl být definitivně zprovozněn až ve druhé polovině příštího roku.

Dopady změny klimatu mimo jiné představují další překážku rozvoje a jen prohlubují chudobu a další problémy, se kterými se nejméně rozvinuté státy potýkají. Proto bychom měli adaptace chápat také v širším kontextu rozvoje a pomoci těmto zemím. Ekonomicky vyspělé státy by měly plnit své závazky přijaté v rámci oficiální rozvojové pomoci (ODA - některé financované projekty úzce souvisí s adaptacemi) a hledat nové finanční zdroje, které by doplnily současné nedostatečné zdroje financování. Trpělivost nejméně rozvinutých zemí, které jsou navíc dopady měnícího se klimatu nejvíce postiženy, má své hranice a delegáti na kodaňském summitu jsou častokrát svědky různých emocemi nabitých projevů, které nejsou pouze ukázkou zdatné rétoriky, ale skutečným projevem frustrace a nenaplněných očekávání v tento proces.

Jana Kontrošová, členka delegace ČR