Zneužívání dávek řeší ve skutečnosti jen pravicové strany

Oblíbeným klišé levicových stran k ekonomické krizi je, že na ní nesmí doplatit ti, kteří jí nezavinili. Obvykle jsou tak popisování zaměstnanci, malí živnostníci, nezaměstnaní a důchodci, kteří nesou náklady podle nich nejtíživěji. Existuje však jedna oblast, při jejíž reformě by se i tito tzv. obyčejní lidé mohli podílet na řešení současných ekonomických problémů, a to jsou sociální dávky.

Dnešní sociální systém je tak štědrý, že vyplácí dávky i těm, kteří je nepotřebují. Nikoliv neobvyklým jevem je, když vedle pobírání dávek dotyčná osoba ještě vydělává, nebo peníze použije na jiné věci, než které by jí pomohly dostat se z tíživé situace. Zanedbává děti, propíjí je v hospodě a utrácí na hracích automatech. Tím rozpočet ještě více zatěžuje, protože za něj veškerou odpovědnost přebírá stát či obec, ať už je to přebírání odpovědnosti za výchovu dětí, léčba v nemocnicích nebo škrtání v potřebných výdajích, které jim chybějí kvůli neplacení základních závazků ze strany občana.
   Řešení zneužívání sociálních dávek je tedy významným protikrizovým opatřením. Z politických stran jim je však s výjimkou ODS a Věcí veřejných věnována minimální pozornost. Levicové strany mluví jen ve všeobecných frázích a ta radikálnější z nich dokonce navrhuje zvýšení dávek. I TOP 09, která je vykreslována jako strana vyžadující dodržování zákonů, má v programu jen jeden odstavec, který sice navrhuje konkrétní opatření (limit odpracovaných 20 hodin týdně pro vyplacení dávky), nedoplňuje jej však dalším opatřeními.
   ODS a Věci veřejné naproti tomu představily rozsáhlý program proti zneužívání dávek. ODS navrhuje kromě zvýšení adresnosti dávek několik konkrétních opatření, která bezprostředně dopadnou na zneuživatele dávek – výplatu hotovosti pouze těm, kteří je prokazatelně využívají na zajištění sebe a své rodiny a nikoliv nákup cigaret či alkoholu, strhávání dávek těm, kteří neplatí dluhy způsobené obci a odstupňování dávky podle počtu hodin, které dotyčný odpracuje pro obec nebo je věnuje vzdělávání.
   Věci veřejné taktéž navrhují konkrétní program, který přivede lidi k vyšší odpovědnosti a motivuje k hledání práce. Progresivně působí například návrh na prodloužení doby pobírání dávek, pokud osoba nedostávala deset let podporu v nezaměstnanosti. Další bonusové měsíce by pak dostala, pokud odpracuje určitý počet hodin pro obec na veřejně prospěšných pracích. VV stejně jako ODS podmiňuje výplatu dávek posíláním dětí do škol, počítá s omezením dávek na poukázky pro ty, kteří hotovostních dávek zneužívají, a tvrdým postihem zneužití poskytnuté podpory.
   Oba návrhy (středo)pravicových stran nabízejí konkrétní řešení, jak s neplatiči dávek zatočit a ušetřit tak státnímu rozpočtu. ODS má však před svojí konkurencí velkou výhodu – její návrhy jsou rozpracováním již aplikovaných opatření na úrovni měst a obcí, která se osvědčila, jak vidíme na příkladu Chomutova či Litvínova. Realizátoři takových opatření navíc kandidují do Sněmovny, takže zvyšují šanci na prosazení navržených opatření. Věci veřejné takovou výhodou z pochopitelných důvodů nedisponují, což i její návrhy činí hůře prosaditelnými, a tedy i méně důvěryhodnými.