Ženy a ČSSD – fraška o třech dějstvích

Jiří Paroubek na sjezdu své strany v únoru 2009 řekl: „Pokračujme v našem úsilí o větší rovnoprávnost mužů a žen v naší straně a v celé společnosti. Jsme progresivními sociálními demokraty, staňme se proto nejlepším spojencem genderových organizací, jak je tomu všude ve vyspělém demokratickém světě.“ Teď se mu ta taktika, zdá se, poněkud vymyká z rukou...

Začalo to fiaskem ještě na samotném sjezdu, kdy nedokázali delegáti ani po celonočním vyjednávání zvolit povinnou místopředsedkyni. Kde se vzala, tu se vzala, objevila se pohledná Alena Borůvková, která měla vytrhnout Paroubkovi trn z paty. Jenže Paroubek to zřejmě neměl v regionech moc dobře zmanažované a kraje mu, i přes přímluvy paní Petry, kandidátku dvakrát odmítly, takže ČSSD je stále bez ženy ve vedení.
   Patálie pokračovala docela nedávno mediální přestřelkou mezi předsedkyní sociálnědemokratických žen Jindřiškou Maršovou a samotným předsedou Paroubkem. Nejvyšší sociálnědemokratická žena si postěžovala, že předseda využívá k propagaci strany mnohem více svoji ženu než političky ČSSD. „Jde o anglosaský model, který v Česku není běžný. Nic proti němu nenamítám, ovšem pokud se má aplikovat, pak by měli mít možnost ho využívat všichni. Ne jen předseda ČSSD a jeho manželka,“ uvedla. To předsedu pořádně namíchlo. "Paní Maršová zřejmě řeší osobní problém, má větší ambice než schopnosti," reagoval Paroubek na výtky Maršové a dodal: „Možná by bylo vhodné položit si otázku, kdo voliče víc zajímá, zda moje žena nebo Maršová.“ Paroubka tedy příliš nezajímá, jak jsou vidět sociálnědemokartické ženy, ale spíše JEHO ženy. Takže návod pro bojovnice za práva žen – buďte v Paroubkově blízkosti, jinak nemáte šanci. To ale důstojnost ženy, jak levicové strany obvykle slibují, příliš nezvyšuje...
Princezna Borůvka
Korunu snažení socialistů o větší zastoupení žen na kandidátkách nasadila o uplynulém víkendu již zmíněná Alena Borůvková. Sobotnímu Blesku totiž v reakci na rozhovor Miroslavy Němcové pro Mladou frontu řekla, jak si představuje rovný přístup ke všem ženám: „Jako vyučená dámská krejčová má vkus a jistě nejlepší profesní zázemí pro výkon své funkce,“ Má to v sobě hned dva paradoxy – představitelka, která má v budoucnu zastupovat sociální demokratky, považuje dělnický stav, tradiční to elektorát socialistů, za podřadnější inteligenci, jednak pro ní prostě nejsou všechny ženy stejné, některé jsou si hold „rovnější“.... To je velmi zajímavé sdělení. Ovšem nikterak překvapivé, protože feministky pocházejí právě z velké většiny z řad absolventek (pochybných) vysokoškolských oborů, které pořádně ani nezakusily, co to znamená starat se o děti a rodinu a mají proto čas na propagaci svých pomýlených názorů...
Pravicové ženy
Když už jsme u toho, stojí za to se podívat, jak se ženy prosazují v politice v zahraničí. Není náhoda, že v minimu případů náleží k levicovému myšlenkovému proudu. Angela Merkelová, Sarah Palinová, Kristina Köhlerová, Julija Tymošenková, Iveta Radičová, Doris Leuthardová, Vaira Vike Freibergová, Dalia Grybauskaitėová – všechno jsou to ženy z pravé části politického spektra. Socialisty pak reprezentuje třeba Catharine Ashtonová, bývalá spolupracovnice Sovětského svazu. To hovoří za všechno. 
   Důkazy ale najdeme i na naší politické scéně. Zatímco ODS má ve vedení Sněmovny hned dvě ženy a lidovci a TOP09 ve svém čele jednu, socialisté ani jednu pozici navzdory kvótám ženami neobsazují. Mají sice více poslankyň, kvantita ale ještě nerozhoduje o prosazení ženské otázky.
  Důležité na celé diskusi o zastoupení žen na kandidátkách je však spíš způsob, jakým socialisté pohlížejí na jednotlivé skupiny obyvatel. Není to totiž pouze Borůvkové pohrdání dělnicemi, ale také Paroubkovo mládeží (cucy na klacku, že?) nebo Jandákovo jednou subkulturou. Rovnost v podání socialistů tak neznamená vytvoření rovných podmínek všem, jak bychom u levicové strany čekali, ale spíše privilegování nezávadných.