Zakázat Dělnickou stranu? Třikrát ano.

Nejvyšší správní soud včera začal podruhé projednávat zákaz Dělnické strany. Ačkoliv již poprvé měl dostatek pák stranu zrušit, v aktuálním líčení by tak měl udělat dvojnásob. Slova jako Janov, Vítkov, Národní by toho měla být jasným mementem.

Pro strany jako je ta Dělnická je výhodnou neutrální zakotvení našeho právního řádu. Po čtyřiceti letech komunismu nezůstalo v právo příliš mnoho, co by nás uchovávalo v západní civilizaci, včetně právnických precedentů a příkladů ze západoevropských zemí. V takovém prostředí neonacisté, fašisté či krajně levicoví anarchisté nalézají bezpočet prostředků pro vlastní obhajobu. Svoboda názoru, shromažďování či formální pravidla pro založení politické strany jim nekladou příliš mnoho překážek.
   V tom případě však soud musí přihlédnout i k dalším aspektům, jako je etika, morálka a společenská tradice, která obsahují i jiná kritéria než ta pouze právnická. A tato pravidla nedávají Dělnické straně žádné právo na existenci.

Neonacističtí partneři, symbolika, násilí
Existuje bezpočet důkazů o propojení s Národním odporem a dalšími krajně pravicovými skupinami. Tomáš Vandas jistě bude obhajovat napojení čistě náhodnou iniciativou jednotlivých členů, dlouhodobý vývoj v neonacistickém hnutí však mluví o opaku.
   Symbolika Dělnické strany je taktéž zřejmá. Obhájci samozřejmě budou poukazovat na čistou náhodnost, obyčejný selský rozum ale říká něco jiného. Členové Dělnické strany a dalších extremistických stran, a zejména jejich vůdci, nejsou vyholenými lebkami z devadesátých let, jejichž intelektuální úroveň neměla valnou pověst, ale vzdělaní lidé s rozpoznatelným myšlenkovým systémem. Jinak řečeno, vědí co dělají.
   Samotnou kapitolou je program, který otevřeně vyzývá ke změně režimu a jeho jasným pojítkem je násilí, které je v demokratické společnosti zakázáno. Dělníci budou tvrdit opak, jejich program je však útokem na nejnižší lidské emoce, které soud nevysvětlí pomocí strohých právnických pouček. Právě tady proto musí vstoupit na hřiště cit pro situaci, morálku demokratické společnosti a prostá etická pravidla.
   Soud při prvním projednávání stanovil kritéria, která musí strana splňovat, aby byla zakázána. Jsou to pravidla dobrá a potřebná. Soud by na nich však neměl dogmaticky lpět a vyžadovat jejich stoprocentní naplnění. Zákaz strany sám o sobě nic nezmění, jak už naznačil Tomáš Vandas, který hodlá založit novou stranu. Je však signálem, že extremismus stávající režim nebude tolerovat. Pokud by soud rozhodl opačně, možná nás čekají ještě brutálnější a tvrdší střety než jakých jsme byli svědky v Janově, či ještě horší následky fyzických útoků než ve Vítkově. Obě události následovaly po prvním záporném rozsudku.