Volby: Zisk populistů v Rakousku, ztráty CSU a neměnný Lukašenko

O čtvrtém zářijovém víkendu proběhly v Evropě troje volby, z nichž ty, které se zprostředkovaně dotýkají České republiky, měly podobná témata. Volby se konaly v Rakousku, německé spolkové zemi Bavorsko a v Bělorusku.

Volební systémy
Rakousko používá listinného poměrného volebního systému. Poslední reforma v roce 1992 zavedla tři fáze voleb, resp. přepočtu a výběru kandidátů. Volič volí na jedné volební listině, přičemž může udělit dva preferenční hlasy – jeden kandidátovi z regionu a druhý kandidátovi spolkové země. V první fázi je posuzován hlas kandidátovi z regionu, ve druhé ze spolkové země, pro obě procedury se využívá Hareovy volební kvóty (na první místo kandidátky se posunuje kandidát, který získá minimálně šestinu hlasů pro stranu, nebo polovinu tzv. volební kvóty (počet hlasů dělený počtem mandátů)). Ve třetí fázi jsou křesla přidělována podle d´Hondtova volebního dělitele. Volební práh pro možnost získat mandát je stanovena na 4 procenta hlasů získaných celostátně nebo jeden přímý mandát v regionu. Celkově je voleno 183 poslanců, přičemž nejvíce křesel je tradičně rozděleno právě zde (okolo poloviny). Letos poprvé mohli volit voliči již od 16 let, byla rozšířena možnost volit korespondenčně i pro domácí voliče a volební období zvolených zástupců se rozšířilo ze čtyř na pět let.
   V Bavorsku volí občané 180 poslanců, pro jejichž výběr je používán systém proporčního zastoupení s prvky většinovými. Země je pro tyto účely rozdělena na regiony, v nichž se uděluje od 17 do 58 křesel.  Volič v každém z nich volí kandidáta i kandidátku (na volebním lístku tedy uděluje dva hlasy – jeden straně a jeden kandidátovi), přičemž kandidát musí být i na kandidátce (to neplatí pro region, v němž politik kandiduje). Strany získávají mandáty podle poměru hlasů pro kandidátky, přičemž získá-li její kandidát dostatek hlasů i jako jednotlivec, získá strana křesla podle poměru hlasů pro kandidátku plus toto speciální křeslo (tzv. přesahující mandát) a zemský sněm se rozšiřuje. Hranice pro postup do přerozdělování mandátů činí 5% na úrovni země.
   Bělorusko používá pro účely voleb 110 poslanců dvoukolový většinový systém v jednomandátových obvodech. Volební období běloruské dolní komory je čtyři roky, volit mohou až občané starší 21 let. Kandidáty navrhují politické strany, dělnická hnutí a kandidovat mohou také jednotlivci, ti však musejí získat na svoji podporu 1 000 podpisů. Toto ustanovení je často kritizováno nevládními organizacemi, neboť provládní úřady mohou lehce prohlásit podpisy za zfalšované a kandidáta nepřipustit k volbám. Tím se volby dostávají na hranici legitimnosti.

Předvolební kampaň
Kampaň ve dvou německy mluvících zemích se týkala podobného tématu - přistěhovalectví. Zatímco však v Rakousku toto téma artikulovali především krajně pravicové strany Svobodných (FPÖ) a Svazu pro budoucnost Rakouska (BZÖ), v největší německé spolkové zemi se tématu chopila největší Křesťanskosociální strana (CSU).
   Popularita stran a tématu je dána pozoruhodnými důvody – nejde o ekonomickou recesi, spíše nespokojenost s vládnoucí garniturou a strachem o dosavadní jistoty. Rakousko sice bohatne, to se ale netýká nižších vrstev, které navíc ohrožuje rostoucí příliv přistěhovalců, ohrožujících je na stávajících jistotách. Mezi tuto skupinu voličů však paradoxně patří i stávající přistěhovalci, kteří volí také nacionalistické strany, a to ze stejných důvodů jako starousedlíci. Dalšími tématy rakouské předvolební kampaně byla především rostoucí inflace (3,9 procenta, nejvyšší za posledních patnáct let), zpomalený hospodářský růst (0,4 procenta), vztah k Evropské unii (sociální demokraté před volbami deklarovali požadavek referenda na každou smlouvu EU, která se bude dotýkat rakouských zájmů, a tato změna kurzu nejsilnější strany dosud proevropské koalicí stála za vyhlášením předčasných voleb) nebo privatizace rakouských aerolinek.
   Téma imigrace rozehrála v předvolební kampani i CSU v Bavorsku. Zde však byla důvodem spíše snaha obnovit bavorský patriotismus než protestovat proti jejich vině za klesající životní úroveň. Bavorsko je dlouhodobě nejbohatší německou zemí a sídlí v ní významné firmy (Siemens, BMW, Adidas,… ). Navíc Turkové, kterých se protipřistěhovalecká kampaň především týká, nemají volební právo, a jak upozorňuje politolog Heinrich Oberreuter, další potenciální skupina „nájezdníků“ - Němci z chudších německých zemí, kteří do Bavorska přicestují a nejsou s ním spjati - volí především peněženkou a v tomto směru nemají důvod volit proti CSU, která je hlavním motorem hospodářského úspěchu země. Problém je spíše, jak upozorňuje Oberreuter, spíše v neschopnosti CSU prodat tento ekonomický růst a blahobyt jako svůj úspěch. Mezi další důsledky poklesu podpory CSU pokládá nepopulární opatření jako zavedení poplatků na veřejných vysokých školách, neschopnost stranických lídrů Gunthera Becksteina a Erwina Hubera navázat na předchozího lídra Edmunda Stoibera a také na paradox spojený s hospodářským růstem a rozvojem informačních technologií zavedeným CSU, jež jí dnes jako tradicionalistické katolické straně podráží nohy. Vedle přistěhovalectví byly dalšími tématy volební kampaně základní vzdělávání a téma regionálních ekonomických diferencí, nastolené opoziční SPD.
   V Bělorusku se o volební kampani nedá v prostředí nerovnoměrného přístupu do médií, potlačování demonstrací a obstrukcí úřadů vůči opozičním kandidátům nedá mluvit. Volby jsou tak spíše referendem o dosavadní Lukašenkově politice. Z tohoto důvodu také řada opozičních hnutí volby bojkotovala.

Výsledky
V Rakousku zvítězila sociálně demokratická strana (SPÖ) se ziskem 29,7% hlasů a 58 mandátů, druhá skončila lidová strana (ÖVP) s 25,6% (50 mandátů), třetí Svobodní (FPÖ) s 18% hlasů (35 mandátů), čtvrtý Svaz za budoucnost Rakouska (BZÖ) s 11% hlasů (21 mandátů) a pátí Zelení (Grüne) s 9,8% hlasů (19 mandátů). Největší ztráty oproti volbám v roce 2006 zaznamenala ÖVP - 8,7% (-16 mandátů), následovaná SPÖ se ztrátou 5,6% hlasů a 10 křesel. Největšího posílení naopak dosáhli Svobodní (+7%, 14 křesel), těsně následovaní stranou Jörga Haidera (+6,9%, také 14 křesel). Zelení ztratili 1,2% hlasů a dvě křesla.
   Ztráty na regionální úrovni jsou srovnatelné s celostátními. Lidová strana ztratila velké množství hlasů především ve svých baštách – Tyrolsku, Vorarlbergu a Salzburgu, socialisté ztratili nejvíce ve Štýrsku, paradoxně v zemi, kde v potenciálním žebříčku síly stran vystřídali na prvním místě lidovce, kteří zde zvítězili v posledních volbách. Tato země ostatně představovala pro obě největší strany v součtu vůbec nejvyšší ztrátu (-19,2%), paralelně s největším souhrnným přírůstkem dvou populistických stran – FPÖ a BZÖ. Nejmenší nárůst dvou menších stran je k zaznamenání v Burgenlandu (bašta SPÖ) a Dolních Rakousech, které tradičně podporují hlavně dvě největší strany, Tyrolsku (bašta ÖVP)[1] a Vídni. V hlavním městě relativně méně ztratily dvě velké strany, to však nebylo dáno jejich tradiční silou ve Vídni - v součtu zde dosahují jedny z nejnižších výsledků (zejména ÖVP) - ale tradičně silnou podporu FPÖ, která zde letos ještě posílila a ve velké míře již pohltila potenciální voliče BZÖ, která zde posílila vůbec nejméně ze všech spolkových zemí. Ve Vídni byla také nejnižší volební účast, daná zejména nejvyšší poklesem oproti roku 2006 (-9%).  Při analýze volební účasti ostatně vyplývá, že volební neúčast postihla hlavně lidovce, neboť největší pokles zaznamenaly jejich bašty - Tyrolsko a Dolní Rakousy, obě velké strany pak tratily z neúčasti voličů ve Štýrsku.
   Ve volbách platila ještě jedna zákonitost – tam kde dvě největší strany ztratily relativně méně (do cca 14%), FPÖ posílila více než BZÖ, s rostoucí ztrátou vládních stran narůstala podpora hlavně BZÖ (výjimku tvoří Korutany a Tyrolsko). To by nasvědčovalo tomu, že stranou protestu proti establishmentu byla spíše strana Jörga Haidera.
   Teoreticky je možná celá varianta koalic – vyloučeno je pouze spojenectví jedné velké strany a Zelených, resp. BZÖ,  a ÖVP se Svobodnými, těsně by naopak prošla koalice SPÖ a Svobodných (která k postupujícímu euroskepticismu SPÖ není nemožná) a zbylé varianty. Dosud se nejvíce spekuluje o velké koalici, jednání jsou však stále otevřená.
  
V Bavorsku znamenal včerejšek černý den pro CSU. Volební zisk 43,4% předčil i skeptická očekávání průzkumů, které straně přisuzovaly kolem 50% hlasů. Pro CSU to znamená ztrátu 17,3% hlasů, tj. 1,6 milionů voličů, a 32 mandátů, kvůli nimž o dvě křesla přišla o absolutní většinu v zemském sněmu. Kam hlasy odešly, je zřejmé – voliči CSU nezůstali doma, volební účast dokonce vzrostla o 1% oproti posledním volbám, ale přešli k FDP a nezávislým.
   Největší ztráty zaznamenala CSU v Horním Bavorsku a svých nejsilnějších oblastech – Dolním Bavorsku, Horní Falci a Švábsku, paralelně se ztrátou CSU zde nejvíce posílili liberálové z FDP a nezávislí kandidáti (kde posilovali více liberálové, byl zisk nezávislých menší a naopak; v součtu se FDP podařilo porazit nezávislé pouze v Horním Bavorsku).  Zajímavé je se podívat na vývoj podpory SPD – ta totiž v zemích, kde CSU získává nejméně hlasů (Horní Falc, Horní a Střední Franky a Horní Bavorsko), nejvíce ztratila, a to přes relativně silnou pozici ve volbách 2003. V těchto zemích tak nejen přešly hlasy CSU k FDP a nezávislým, ale i SPD k Levici, v Horním Bavorsku pak sebrali zbylé hlasy pro Levici Zelení, kteří tak posílili své již dobré postavení v oblasti. V pořadí regionů je u CSU zajímavý posun Dolních Franků, které v roce 2003 byly jednou z nejslabších oblastí pro křesťanské sociály, zatímco letos je nejsilnější.
   Povolební koalice jsou nabíledni a vytvoří jí pravděpodobně CSU a FDP, uvažovat by se dalo o dohodě CSU s jednotlivými nezávislými, která by pozici CSU oproti první variantě posílila. Teoreticky připadá v úvahu ještě spolupráce všech proti CSU, ta je však s ohledem na již deklarovanou podporu FDP pro CSU nepravděpodobná.
  

Předběžné výsledky běloruských voleb budou zveřejněny v pondělí. Neočekává se však, že by došlo k zásadní změně v poměru sil. Opozice získá podle odhadů maximálně několik mandátů, které mají navenek budit dojem legitimnosti voleb. Reálný vliv těchto opozičních poslanců však bude minimální.
Dodatek 29.9., 16:46 hod.:
http://zpravy.idnes.cz/do-beloruskeho-parlamentu-se-nedostal-ani-jeden-clen-opozice-pr7-/zahranicni.asp?c=A080929_112351_zahranicni_ipl

[1] Čisté rozdělení zemí na dva dvojbloky – dvě velké strany a dvě malé – ovšem neplatí. Ve volbách zaznamenala SPÖ nejmenší ztráty v zemích, kde nejvíce ztrácela ÖVP (Tyrolsko, Salzburg, Vorarlberg).

Zdroje:
http://www.deutsche-welle.de
http://www.ihned.cz
http://www.landtagswahl2008.bayern.de
http://wahl08.bmi.gv.at/