Půjde ODS cestou principů, nebo vlády za každou cenu?

Tento článek jsem psal pro jeden nejmenovaný časopis na konci srpna. Nakonec nevyšel, přesto se mi zdá, že část se hodí do dnešní situace před víkendovým Kongresem ODS.

Uvedená pasáž zní: „S působením ODS ve vládě je spojeno i jedno velké téma, a tím jsou krajské volby na podzim 2012. Na jaře letošního roku se vyhranila v ODS skupina kolem bývalého předsedy poslaneckého klubu Petra Tluchoře, který požadoval odstoupení ODS od spolupráce s Věcmi veřejnými, a jedním z argumentů bylo i vytrvalé poškozování ODS účastí na vládě s touto stranou, které se má projevit právě při krajských volbách. Naproti tomu stojí vize ODS jako tradičně státotvorné strany, která mnohdy udělala kroky, které jí neprospěly, byly však dobré pro stabilitu státu. Výběr mezi těmito dvěma koncepcemi, tedy udržením pozice dosud nejsilnější vlády v českých dějinách s proreformním programem versus vyhraněním se ODS vůči stylu politiky Věcí veřejných, který v mnohém porušuje základy programu občanských demokratů, bude klíčovou vnitrostranickou otázkou ODS v nejbližších měsících.“
Situace se od září prakticky nezměnila, protože na uvedenou otázku nikdo neodpověděl.

Uhelným kamenem vyjádření tohoto sporu je dnes prodloužení mandátu stávajícího vedení ODS. Klíčový argument zastánců zní, že jde o technickou změnu, která má zabránit kolizi s kampaní do krajských voleb. Tato argumentace však postrádá silnou oporu. Proč vedení, chtělo-li zabránit takovému střetu, „nepředsunulo“ kongres již na březen, kde by si straníci v klidu vyříkali vzájemné rozpory a šli s čistou hlavou do kampaně? Takhle po náročném souboji budou muset podstoupit ještě jeden, možná ještě náročnější.
Stejně tak sloučení témat mandátu celostátního vedení a krajské (tedy regionální) kampaně není zcela na místě. Rozluštit hádanku, čí to byl nápad mandát prodloužit, sice zřejmě neorzluštíme, pro variantu, že šlo o iniciativu vedení, však hovoří několik faktů. Předně, jaký zájem by měli regionální předsedové o půl roku prodlužovat mandát vedení, ve kterém žádný z nich nesedí? Nezdá se příliš pravděpodobné, že by některý z nich získal tak významnou pozici, aby jí zhmotnil do některé funkce na stranickém sněmu po krajských volbách. Naopak by pro ně byl výhodnější Kongres ještě před volbami, kde by si posílili pozici a do krajských voleb šli s mnohem širším mandátem.

Druhá problematická věc souvisí s citovanou pasáží článku. Kacířská otázka totiž zní: Nejde prodloužením mandátu Petru Nečasovi jen o prodloužení klidu pro vládnutí než o ohled nad krajskými volbami? I ony totiž možná vnímá spíše jako celostátní test jeho vlády, nikoliv krajské soupeření. To, zda Kongres občanských demokratů bude před či po volbách, je voličům v regionech docela jedno, a půjde-li straníkům opravdu o úspěch ODS ve volbách, nebudou se hádat ani před nimi, ani po nich.

Dalším sporným bodem je mandát stávajícího vedení, který má být prodloužen, nikoliv potvrzen. Proč nedá Petr Nečas hlasovat o důvěře ve vedení, kterým by mohl prodloužit mandát o půl roku, ale třeba taky o celé dva roky? Proč se bude hlasovat jen technicky o prodloužení mandátu? Jde o obavu s vnitrostranické rebelie? To už předseda ODS nevysvětlí...

Na Kongresu ODS se měla řešit také otázka, jakou nechat autonomii regionům či jak ODS centralizovat, která také souvisí s úvodním citátem. Centralizace totiž znamená podřízení celé strany centru, tedy momentálně vládě, opakem je regionalizace, beroucí na vědomí i jiné aspekty, než je jen celostátní vládnutí.

Nepříliš zdůvodněným odvoláním vnitrostranického oponenta Ivana Fuksy z vlády a ovlivňování volby jednoho z regionálních předsedů naznačil Petr Nečas nebezpečnou tendenci, kdy centrum podřídilo dění v regionech svým zájmům. Takový systém jsme tu však již měli a říkalo se mu demokratický centralismus. Dnes jej používají v sociální demokracii, a proto mají regiony tak slabé a nevybudovali si tak silnou regionální základnu, jakou má ODS. I tuto věc by měl Kongres ODS řešit. Je však otázka, jestli k tomu vůbec dostane prostor...