Předvolební trucky, milion ruží a sociální ČSSD

Vyléčíme Váš kraj, zrušíme poplatky, zachováme neziskové nemocnice. Volební program ČSSD se hemží odkazy na sociální spravedlnost, rovnost a spolupráci mladých se starými. V příkrém rozporu k deklaracím ČSSD je organizace její volební kampaně, která je pojata megalomansky a s prostým účelem ohromit.

Strategie je přeci jasná – voliči ČSSD patří k sociálně slabším skupinám a přesvědčit staré babičky ohromným kamionem zase nedá tak moc práce. O politice se na vesnicích příliš nediskutuje a k získání hlasů stačí výrazný hlas a kvalitní amplion.
   Smířlivá slova o sociální rovnosti a pomoci chudým při honosných výjezdech oranžových autobusů blednou. Strategie ČSSD nikdy nebyla jiná, stačí si připomenout Paroubkovu okázalou svatbu u člověka, který se topí v milionech, Rathovy luxusní byty, rozhazování peněz na asistenty Zdeňka Škromacha, o Grossově milionových obchodech ani nemluvě.
   Sociální politika má dvě tváře – tu malou, každodenní a neviditelnou s pomocí potřebným, a velkou, líbivou, plnou slibů bez reálných kroků, kterou se honosí socialistické a sociálně-demokratické strany. Samozřejmě je to základ socialistických politik, byla na solidaritě založena, na druhou stranu ukazuje, že solidarita a sociální spravedlnost ve velkém je nerealizovatelná. Žádná velká solidární politika ve světě neuspěla (snad s výjimkou skandinávských zemí, kde však funguje, protože jsou lidé naladěni na stejnou notu) a státem organizovaná charita ideu solidaritu k chudým naopak popírá. Systém pak mutuje v to, co vidíme u nás – milionové akce, okázalé koncerty a spanilé jízdy „sociálně“ smýšlejících politiků, na prvním místě ČSSD, a solidarita pouze v ústech, nikoliv v činech.  Jestli Paroubkova strana nějaká je, pak určitě ne sociální.