Pecina – ukázkový příklad politické korupce

Boj proti korupci se měl stát pilířem předvolebních programů politických stran před parlamentními volbami. Indexy Transparency International, důkazy drobných podnikatelů, negativní vnímání veřejností,... to všechno přivedlo velké i malé strany k myšlence zvednout téma korupce před volbami. Díky aktivitám současného ministra vnitra Pecina, který je za korupci přímo odpovědný, je však jakákoliv snaha předem odsouzena k nezdaru.

Když vznikala druhá Topolánkova vláda s podporou poslanců Melčáka a Pohanky, mohl se Jiří Paroubek přetrhnout, jaké praktiky se to tady provádějí. Vybaven výběrovou slepotou zapomněl, že na podobném poslanci stála i jeho vláda, a zajisté netušil, že bude takové postupy v budoucnu používat v případě poslankyně Zubové a ministra Peciny.
Rozdíl mezi případem Melčák a případem Zubová je však zásadní. Když Melčák s Pohankou podpořili vládu, vystoupili s Mirkem Topolánkem před televizní kamery, vysvětlili svoje pohnutky a nadto podepsali veřejný závazek, na čem je podpora postavena. Když pak ODS předkládala do Sněmovny návrhy, nemohla si být nikdy jista, zda jí Melčák s Pohankou podpoří. A často také nepodpořili.
To obchod ČSSD s Olgou Zubovou byl odlišného ražení. Vznikl někde v přítmný Topolánkova bytu, kde jej Zubové vodič Soukup vydíral pádem vlády. Zubová při vystoupení ve Sněmovně uvedla jako důvody ztrátu důvěry k Topolánkově vládě, ve skutečnosti však byly zřejmě jiné. Dozvěděli jsme se je však až s odstupem času, kdy již veřejnost zapomněla, že Zubová není Paroubkův hlas, a ČSSD dosadila rebelantku na parlamentní kandidátku. Nikomu nic nevysvětlila a také média tragicky selhala, když zjevný obchod „pád vlády za kandidaturu“ ponechala bez povšimnutí.
Kandidatura odpracovaná tajnou loajalitou
Podobný průběh jako obrat Olgy Zubové má kandidatura Martina Peciny. Začínal v ODS, přestoupil do ČSSD a následně usedl do čela Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Jako nestraník a deklarovaný „úředník“ vstoupil do Fischerova kabinetu se závazkem nestranického rozhodování a snad i nekandidatury do Sněmovny. Záhy se však ukázalo, že to byl mistrný tah Jiřího Paroubka – Pecina od začátku pracoval ve prospěch ČSSD, vyhodil náměstka a vysoké představitele policie jmenované jeho předchůdcem Langerem, doslova ušil zatčení Petra Žídka za vykontruované obvinění z korupce a ve finále zdržel šetření socialistické vlajkové lodě - zdravotnických poplatků, aby výsledky dostal až po volbách. Za svoje služby dostal zaslouženou odměnu – pozici lídra pražské kandidátky ČSSD. Opět však o této dohodě mezi ní a Martinem Pecinou nepadlo ani slovo a média, opět, zřejme proto, že od veřejných Pecinových závazků oběhlo hodně času, o podezřelém obchodu nereferují.
Přitom Paroubek tady zavádí odpudivou praxi „postu za post“, kdy utajená loajalita ke stranické linii znamená posun na lepší místa. Dosud tomu možná tak bylo na místech členů dozorčích rad státních podniků či příspěvkocých organizací, kde to také není v pořádku, ale šachovat s posty ve vládě je přece jenom něco jiného. Byl-li by Jiří Paroubek k něčemu, zveřejnil by obsah dohody mezi ním a Pecinou. Po několika porušených slibech z jeho strany v to však lze jen těžko věřit. Boj proti korupci dostává v Čechách další těžkou ránu...