Omluva v politice? Nevídané!

Topolánek urazil gaye, Židy, voliče ČSSD a občany. Jistě to není nic, čím by se člověk mohl chlubit. Jistě ani Mirek Topolánek a dvakrát jistě ne ODS v předvolební kampani, kdy jsou jeho slova političtí konkurenti zneužít v předvolebním boji (Jiří Paroubek již ostatně tiskovku svolal). Pozoruhodná je ale i jiná věc – že se za svoje slova Topolánek omluvil. To je na českém politickém kolbišti ojedinělá věc.

Omluvil se Martin Pecina, že nazval mladé lidi, metající vajíčka po Jiřím Paroubkovi, nacistickou svoločí? Omluvil se Jiří Paroubek, když pozurážel mladé lidi na svém mítinku? Omluvil se David Rath za svá opakovaná slova o korupci, která s železnou pravidelností přednáší na plénu Poslanecké sněmovny? Ani náhodou.
   Topolánek naopak dokázal sebereflexi, uznal chybu a omluvil se. Není to obvyklé, zvlášť v dnešní vyhrocené době, kdy každý hlas může rozhodovat o tom, kdo zde čtyři roky bude vládnout. Uznat slabost a pochybení je pro předvolební kampaň handicap, kterého konkurence bezesporu několikrát využije. Slušný člověk ale dokáže Topolánkovu omluvu pochopit a snad i pochválit jako výraz uznání vlastní lidské nedokonalosti.  Toho ne všichni politici jsou schopni.
   Topolánek jistě nepřispěl ke kultivaci politické kultury, když takhle mluvil církvi, předsedovi vlády nebo voličích konkurence. Čím jí ale přispět určitě může, je schopnost uznání vlastní chyby a její veřejné přiznání. Kdyby si z toho ostatní politici vzali ponaučení, možná by česká politická scéna vypadala jinak.