ODS – strana pro více než jen dvacet procent

Petr Hájek ve svém komentáři pro Hospodářské noviny (zde) hovoří o kořenech ODS. Vidí je v „kapitalismu, transformaci do tržního hospodářství bez přívlastků, individuální svobodě, suverenitě státu jako ideálním prostoru pro demokratické procesy, standardních politických stranách, malém silném státu, víře v autonomii a kreativitě jednotlivce, namísto sociálně-inženýrského vizionářství v důvěře v evoluční procesy ve společnosti, které se projevují jako přirozené zájmy, reprezentované politickými stranami v pravolevém spektru - a vše, co z toho vyplývá".

Je dobře, že pravicovou politiku někdo takto definoval. Podle toho se dá poměřit, nakolik dnešní vláda a speciálně ODS tyto fundamenty naplňuje. Hájkova kritéria tato vláda, ač to řada komentátorů zpochybňuje, plní. Stačí si zpětně přečíst Poděbradské artikuly z roku 1998, které definovaly politiku ODS. Artikuly - soukromí je nedotknutelné, levný stát, nezadlužená budoucnost a solidarita zodpovědných - do značné míry korespondují s Hájkovým tržním hospodářstvím, individuální svobodou, vírou v autonomii a malým silným státem. Regulační poplatky, větší výběr zdravotnických pojišťoven pacienty, omezení papírování při zakládání živnosti, snížení daní i státního dluhu, posílení adresnosti sociálních dávek, zmražení platů státních zaměstnanců, posílení soukromého pilíře v důchodovém systému, reformy soudního systému ve směru posílení soukromého práva jsou jen některými příklady plnění toho, co Petr Hájek nazývá „pravicovou politikou“. Fundamenty tedy ODS určitě neopouští. Na druhou stranu, samy o sobě dnes volby vyhrát nedokážou, i proto, že i ODS se podařilo řadu vizí uvést v praxi.

Hledání dalších témat, jen dogmatismus nestačí
ODS každodenně prochází rozhodováním, které musely v minulosti učinit všechny velké pravicové strany v Evropě. Změny ve společnosti i šíře témat totiž dokazují, že setrvání na rigidních ideových tématech je receptem pro strany menšiny, jako je třeba KDU-ČSL. Pro velkou stranu, která chce vyhrávat volby a ne ustrnout na podpoře kolem dvaceti procent, by ale taková politika nestačila. Příklady z ciziny jsou nasnadě – britská Konzervativní strana přizpůsobila v kolébce konzervatismu svůj program tématům životního prostředí a její popularitě u voličů to výrazně pomohlo. Podobně úspěšná je německá CDU, která by se setrváním na ryze křesťanských základech stylizovala do role středně velké strany bez dominantní pozice v pravém středu, jaké se těší nyní.
   Pokud chce ODS zůstat dominantní politickou silou na pravici, musí reagovat podobně. Pravicové fundamenty svého programu, jak jsem ukázal, ODS naplňuje. Nabízet toho ale musí víc. Důraz na témata životního prostředí, spolupráci se zájmovými organizacemi nebo zapojení veřejnosti do rozhodování - to jsou témata, která dnes rozhodují volby v Evropě. ODS na tyto výzvy musí reagovat, aby tento prostor neobsadili její soupeři a jejich recepty. Setrvání na ideových základech je nezbytné, nikoli ale dostačující. Jedině pokrytím nových témat ODS osloví nejširší spektrum voličů.