ODS s ČSSD – ano, nebo ne?

Na úrovni ODS a zřejmě i na Kongresu se bude živě diskutovat o kroku některých krajských reprezentací ODS spolupracovat s ČSSD. Aktuální je tato situace v Ústeckém, Jihočeském, Olomouckém, Zlínském a Jihomoravském kraji.

Jaké jsou argumenty proti? Na prvním místě samozřejmě ideová čistota – jak lze spolupracovat se stranou, se kterou dlouhodobě nesouhlasí a která také na ODS opakovaně útočí? Druhým argumentem je neprůhlednost, vyplývající právě z tohoto ideového rozmělnění.
   Oba jsou to argumenty logické a z velké části rozumné. Politika je založena na boji idejí a pokud i toto hledisko ztratí význam, politika se stane kolbištěm lobbyistických zájmů. Definice velkých koalic a spoluprácí stran opačných proudů na druhou stranu říkají, že velké koalice jsou ospravedlnitelné v době nebezpečí. Klíčová otázka tedy zní – hrozí toto nebezpečí v ČR?

Strašák komunisty
Hlavní a zásadní důvod této spolupráce je zabránit návratu komunistů do exekutivních pozic. Tento návrh je oprávněný – dědictví komunistů v Čechách je jedno z nejhorších ve střední Evropě. Alternativa ČSSD buď s ODS, nebo s KSČM plně platí v Jihočeském a Ústeckém kraji. Zde je tento postoj ospravedlnitelný.
   V Olomouckém, Jihomoravském a Zlínském ČSSD teoreticky může spolupracovat i s jinými stranami. V prvních dvou případech spolupráci s ODS navrhla sama ČSSD. Z pragmatických důvodů neexistuje důvod takovou spolupráci odmítat – ČSSD tak i tak poplatky zruší a v koalici lze jejich záměry mírnit více než z opozičních lavic. V obou krajích také ČSSD preferovala spolupráci s ODS před spojenectvím s lidovci, stejně tak i ona je proto vystavena hrozbě obvinění z politického handlu. Zodpovědnost za vládnutí je na ČSSD a bude-li neúspěšné, je to její vinou, nikoliv ODS. V kraji Zlínském lze u ČSSD navíc pochopit pragmatismus, že chce složit vládu stabilnější (s lidovci by dala dohromady slabou většinu) a než složit čistou velkou koalici, raději přizve ještě středové lidovce.

ODS musí držet tvář
Ve dvou případech velmi pravděpodobně a ve dvou potenciálně (v Jihomoravském o něco více) tak existuje hrozba spolupráce ČSSD s komunisty, a to ať již v koalici či prostřednictvím tolerance. V této situaci ODS stojí před volbou, zda tuto alternativu umožnit či nikoliv -  a důsledky to má nejen na celkový vývoj kraje, ale i pro stranu samotnou. Na dnešní politické scéně je ODS jedinou stranou, která vždy dbala na svůj antikomunismus a rušila sdružení, která proti němu jednala. Nynější tolerancí takové vlády (která je po zkušenostech z většiny krajů realitou) by ztratila významný bod svého programu a také řadu voličů, kteří jí na tomto základě volili.
    Pozitivní na celé věci také je, že předseda Topolánek, ačkoliv takové skládání koalic odsuzuje, proti němu aktivně nezasahuje. To je v protikladu s postupem ČSSD, jejíž centrum de facto skládání koalic řídí. Účast ODS na vládě socialistů tak zvažují pouze regionální občanští demokraté a tak je to správně.