Komu a proč vadí Sarah Palinová?

Včera se v Mladé frontě objevil další komentář proti Sarah Palinové, republikánské kandidátce na americkou viceprezidentku, z pera bývalého evropského komisaře Chrisse Pattona. Proč s železnou pravidelností vycházejí články nemilosrdně útočící na Palinovou, ačkoliv ta zatím nic negativního neudělala a zatím se prezentovala jako svěží tvář Republikánské strany?

Důvodů může být několik. Především ten, že Demokraté si s ní nevědí rady – nevědí, jak argumentovat proti ženě, která úspěšně vede nejsevernější americký stát a má dlouholeté exekutivní zkušenosti v americké politice. A také je to žena, kterou Demokraté, honosící se svůj liberálním přístupem k menšinám a znevýhodněným, ani nedokázali nominovat.
   A také feministky. Těm je proti srsti, že se na světě ještě vyskytuje žena, která je ochotna porodit nemocné dítě, odmítat homosexuální svazky a odsuzovat potraty. Těmito svými postoji se Palinová vyloučila z žensko-právní komunity a nezmění na tom nic ani fakt, že je vůbec první Republikánkou, která ve volbách kandiduje na post viceprezidenta USA.  Od takových hnutí bych čekal spíše podporu, než útok…
   Ve frontě samozřejmě stojí uživatelé internetu, tradičně stojící na demokratické straně. Zběsilá kampaň proti Sarah Palinové na komunitních serverech nebo internetových obchodech nezná mezí a kliknete-li si například na serveru facebook.com heslo „Sarah Palin“, vyjedou vesměs anti-Palinovské stránky. Takové kanonádě byl ušetřen i John McCain.
  Proč? Palinová je nový prvek s ženskými vlastnostmi, který není marketingovými metodami úplně pochopitelný. Zatímco proti McCainovi lze argumentovat například v jeho postojích v ekonomice, proti Palinové lze vytáhnout jen zbraně negativní kampaně. Odpor k potratům, legalizaci homosexuálních svazků či nošení zbraní nelze vyvrátit racionálními argumenty, proto zvolili odpůrci právě metodu kampaně.
   Zároveň to ukazuje, kdo má dnes v diskursu (bohužel) převahu – jsou to levicové intelektuálky, svobodné matky a feministky, které hystericky vystupují proti jakémukoliv odlišnému názoru. Nejde tedy o obranu lidských práv, jakou se podobná hnutí často zaštiťují, ale prosazování úzce omezených osobních zájmů. Varující na tom je, že kdokoliv se objeví s odlišným názorem, je ostrakizován, o svobodě slova zde nelze ani náznakem hovořit. Vychází nám zde tak něco, co bychom pracovně nazvali mediální diktaturou, které kdo se vzepře, je nemilosrdně umlčen. Jediný názor je přeci ten správný.
   Palinová se tomuto diskursu vzepřela a proto ty masivní reakce proti její nominaci. Palinovou lze podporovat i jen kvůli tomuto postoji – dává naději, že zdravý rozum neovlivněný tlakem domnělé většiny ještě pořád existuje.