Kdo na ministerstvo životního prostředí?

Po dnešku existují tři žhaví kandidáti na ministra životního prostředí – poslanec ODS Václav Mencl, současná náměstkyně ministra životního prostředí Rut Bízková a nejnověji i poslanec a starosta Prahy 6 Tomáš Chalupa. Jak by jejich nástup do čela prospěl zelenému ministerstvu?

Rozhodně nelze říct, že by došlo k návratu zelených fundamentalistů do čela ministerstva. Jak Rut Bízková, tak Václav Mencl dali již v minulosti jasně najevo, že jejich postoj k ochraně životního prostředí má daleko k ochranářskému přístupu a je jim rozhodně bližší přístup odcházejícího ministra Drobila. Bízková se v minulosti zasazovala o zvýšení vypouštěných emisí a také vyvážené energie, brněnský poslanec se zase rezervovaně stavěl k nadbytečným ochranným zónám v národních parcích. Oběma je tedy blízký racionální přístup, který nedogmatizuje přírodu jako něco statického, ale prosazují její souznění s ekonomikou.
Ani Bízková, ani Mencl rozhodně nemají k problematice životního prostředí daleko. Václav Mencl v něm působí již od začátku svého působení v politice v roce 1996, kdy zasedal v senátorském či poslaneckém výboru pro životní prostředí, působil jako náměstek na příbuzných ministerstvech hospodářství a místního rozvoje a v Poslanecké sněmovně předkládal řadu „ekologických“ návrhů, Rut Bízková má naopak zkušenosti z ČEZu, hydrometeorologického ústavu či ekologické agentury CEINA a od poloviny prvního desetiletí 21. století i ze státní správy. Oba jsou tedy pro správu životního prostředí kompetentní.

Náplast pražské ODS?
Dnešní média pak citovala další jméno, které by na ministerstvu životního prostředí mohlo usednout. Jde o Tomáše Chalupu, úspěšného starostu na Praze 6, dříve novináře a tiskového mluvčího vlády a nově i poslance za ODS. Ten na první pohled se životním prostředím nemá příliš společného. Na druhou stranu je třeba vzít v potaz, že jeho městská část je jednou z nejzalesněnějších částí v Praze a šestá městská část vydala v letech, kdy byl Chalupa starostou, na výsadbu a péči o zeleň nejvíce peněz ze všech městských částí. Jeho lokální pohled na péči o krajinu by mohl být pro celostátní mašinerii a složitou byrokracii ochrany životního prostředí vítaným osvěžením.

Kdo nakonec bude novým ministrem životního prostředí, budou vedle odborných znalostí ovlivňovat jistě i politické ohledy a vyvažování stranických zájmů. Dosavadní nominace jsou však příslibem, že ministerstvo bude pokračovat v dobře započaté cestě ministra Drobila.