Falešné argumenty zastánců euthanasie

Senátorka Domšová přišla v uplynulých dnech s iniciativou na legalizaci eutanazie v ČR. Vydatně podporována tradičními zastánci z řad Liberální reformní strany (nekandiduje na podzim náhodou senátor Zlatuška?) otevřela tradiční, jednoduché, a proto populisticky zneužitelné téma eutanazie.

Pochybná definice
Tradiční argumenty hovoří nejčastěji o dvou věcech: svoboda člověka a kvalita života. Pojďme se nyní podívat, proč tyto dva argumenty selhávají, a eutanazie tedy není pomoc starším. Život sám o sobě je kouzelný, jedinečný a technickými, vědeckými a právními prostředky nepostižitelný. Kvalita života je však použitím právě těchto nástrojů. Co je však kvalitní život, jak jej definujeme? Chce babička na vesnici stejná práva, svobody a možnosti jako dvacetiletý mladík v Praze? Jak se liší kvalita života u nás, v Americe a třeba v Ugandě? Kdo kritéria kvalitního života zavede, jak se bude měnit v závislosti na změně vládní garnitury, světových podmínkách a vývoji ekonomiky? Termín od základu neobstojí, a to především vzhledem k faktu, že život sám o sobě je kvalitou a definice nějakého lepšího, kvalitnější a hodnotnějšího života si nezadá s Hitlerovými definicemi lepších lidí. Kvalitu života v tomto smyslu nelze zavést a jako argument zastánců eutanazie je nepřijatelný.

Svoboda postiženým?
Druhý argument pro se odvolává na údajnou svobodu člověka rozhodovat o vlastním životě a opět si nezadá s teoriemi o selekci lidí na svobodnější a ty méně šťastné. Máme-li ve finále všichni stejnou svobodu a jsme si rovni (!), proč by mladý sebevrah neměl stejné právo umřít jako nevyléčitelně nemocná babička na přístrojích? Kdo bude rozhodovat, kdy umřu, či budu žít? Lékař? Kde je pak svoboda člověka, když o mém životě nerozhoduji sám? Existuje řada dalších argumentů proti eutanazii. Rozhodnutí lékařů je výrazem nedůvěry v lidský rozum vynalézt za pět deset let lék na dosud nevyléčitelnou chorobu, starý člověk na lůžku je vystaven tlaku okolí a sám má pohnutku „už nepřekážet“ - naopak snaha jej udržet při životě vyjadřuje skutečnou péči o něj. Starost o nemocného posiluje zodpovědnost ošetřujícího za vlastní život a lásku k druhému. Eutanazie je sejmutím této zodpovědnosti. A další, nikoliv méně důležitý důvod - nepřípustný zásah státu do soukromí, definice toho, kdy již mám žít a kdy ne, a využití práva (jako prostředku k určování norem) k ospravedlnění smrti člověka. A v českém kontextu jeden politický důvod - eutanazie se stala politickým byznysem, snahou o zviditelnění a zisk politických bodů. Jednoduché téma, lehce vysvětlitelné a ideologicky snadno zaobalitelné. V českém veřejném prostoru neproběhla relevantní diskuse a veřejnost nemá jednotný názor. Dávat rozhodování o životě člověka na takto tenký led je nezodpovědné.
Starost o nemocného posiluje zodpovědnost ošetřujícího za vlastní život a lásku k druhému. Eutanazie je sejmutím této zodpovědnosti.