Branky, body, Paroubkoviny

Je to obvyklý slib politiků před volbami, slibovat zisk nějaké medaile, titulu nebo rekordu. Uspokojí tak většinou široké masy sportovních fanoušků a po ruce pak mají desítky relevantních důvodů, proč to nevyšlo. Na to zřejmě sází i předseda ČSSD Paroubek, který slibuje návrat českého hokeje do naganských let.

   Sociální demokracie zvolila dobrý marketingový tah – najala populárního sportovce, který přiláká na mítinky davy lidí a navíc dodá straně odér kompetentnosti pro oblast, která bude zřejmě jedním z témat předvolebního boje. Sport takovou oblastí bezesporu je, ovšem způsob, jakým k němu přistupuje lídr sociálně demokratické strany, je přinejmenším nešikovný.
Kupředu levá, kupředu….
Sociální demokracie je expertem na pronášení bombastických slibů, které na první pohled znějí lákavě, na druhý ale znamenají jen bezmyšlenkovité nalévání peněz do sice hezky vypadajícího, ale přesto děravého kanálu.
   Koncepce sportu v podání ČSSD přináší několik dobrých myšlenek – provázání školy se sportovními odvětvími je smysluplné opatření, které je pilířem sportovních úspěchů v zámoří. Podobně účinné by mohlo být také vybudování nových sportovních center. Velmi hezky znějící A. Ovšem bez B.
   Kde na to chce sociální demokracie brát? Zmiňuje krajské zdroje, kraje jsou však zadluženy. Podobně by sport dopadl i při žádosti o státní zdroje. Možností by byl výnos z loterií, ten ale socialisté ve svém návrhu loterijního zákona neřeší.
Národní hrdost, fair-play, co na to ČSSD?
Druhá vada „oranžového“ nápadu spočívá v zúžení otázky sportu pouze na finanční stránku věci. Český sport má ale i další problémy.  V první řadě jeho obraz na veřejnosti – sportovci jsou dnes v první řadě vnímáni jako celebrity a takřka se vytratil obraz sportu jako každodenního odříkání a úsilí. Začínající sportovci jej dnes vnímají spíše jako zdroj rychlého zbohatnutí a společenské slávy, nikoliv jako práci pro kolektiv či týmovou spolupráce, které častou vůbec nejsou zdroj okamžitého vzestupu.
   Také přístup k národnímu dresu a zemi jako takové jsou dnes na sestupu. Reprezentace je dnes ve spoustě případů vnímána jako nepříjemná povinnost uprostřed klubové sezóny, kde navíc hrozí zranění, nikoliv jako propagace země původu.
   Je to, zejména fotbalem, prostupující korupce, která z něj ani po letní korupční aféře rozhodně nezmizela, jenom hledá nové metody.
    Co na tyto problémy říká sociální demokracie? Z jejích úst jsme odpovědi neslyšeli, od Jiřího Paroubka jsme naopak slyšeli slib, že jeho koncepce zase přinese hokejovou radost na česká náměstí. To zní hezky, jenže tak z celé své sportovní koncepce dělá jen další z populistických předvolebních slibů, které nedojdou realizace. Ani za pomoci Jiřího Šlégra.