Tanec pro Převozníka

„Lásku?“ Převozník se málem polil „a na to jsi přišel jak?“ ... „Láska je přece ve všem, co já dělám!“ 

Zdál se být poslední dobou trošku mimo. Často utíkal ze společného posezení dřív a okolnosti odmítal vysvětlit. Vypadal jak zamilovanej, jakkoliv to v jeho případě bylo naprosto absurdní. Tohle všechno byly důvody, proč se kat, jeden z těch, co by se dali označit jako jeho blízcí, ten den pozval na sklenici vína k němu domů. I když kvůli tomu musel trochu podmáznout šenkýře, aby pro jednou zavřel hospodu. Ale jakkoliv se v té domácnosti (pokud se tak při velké troše dobré vůle dal Převozníkův příbytek označit) rozhlížel, po ženské tu nebylo ani památky. Stále to byla domácnost osamělého mládence.

Když pak seděli nad druhou sklenicí toho vína, stejně to nevydržel a zeptal se. „Lásku?“ Převozník se málem polil „a na to jsi přišel jak?“ touhle překotnou reakcí a otázkou, ale podezření potvrdil. „Láska je přece ve všem, co já dělám!“ ale stačil jeden pohled na to, aby zmlkl. O smrti tahle debata rozhodně není.

Až si potřetí dolíval sklenici, konečně se rozpovídal. „Ano, byl jsem okouzlený“ sklopil hlavu při té vzpomínce „ona Dáma byla prostě jiná. Tam kde ostatní rezignují, vztekají se a bojují, prosí… Ona v tu chvíli tančila. To bys musel zažít.“ Jestli teď čekal na nějakou reakci svého protivníka, nedočkal se a tak pokračoval „Několikrát jsem jí odmítl, dokonce jsem kvůli tomu nedokončil svoji práci a Ona se několikrát vrátila, vždycky moudřejší. A tak jsem se nakonec nechal svést.“ Teď se málem polil jeho společník „Tos jí vážně udělal?! Převozník přece nemůže…“ a uvědomil si, jak to bylo naivní jít se přesvědčit o tom, že Převozník nemůže mít ženu. Nemůže. Ale ten pokračoval a ta scéna, jakoby byla viditelná ve vzduchu.

Stáli naproti sobě v tichém, ale jiskřivém souboji touhy a absurdnosti té situace 'Víš, co bude znamenat, pokud se to stane?' Jen přikývla 'Vím, že poprvé musí být taky naposled. Ale dnes už odsud stejně nevyváznu živá. A některé věci stojí za to' a bylo jasné, že to není zvrácený chtíč, ale bezpodmínečná touha. 'A potom, každý problém má své řešení. I když někdy není jednoduché' a přejela mu prstem po spodním rtu. A byl to výbuch mocné energie. Jejich milování bylo zároveň jejím koncem. Takovým koncem, pro který stálo za to žít.

Ticho po tom vysvětlení bylo slyšet nahlas. Takové přiznání! A navíc to stále bylo cosi nevyřčeného. „Řešení se nakonec vážně našlo. A přišla s ním Ona.“ Kat doslova cítil, jak mu přeběhl mráz po zádech, divný pocit. „Převozník skutečně nemůže mít ženu. V lidské podobě.“ Některé myšlenky je těžké přijmout „nikdo přece nechce mít doma myši!“ Převozník se usmíval, to dělal vážně jen ve výjimečných situacích.

A katovi stačilo zvednout zrak, aby pochopil, kde se v něm bere to mrazení. Že si ho prohlíží osobnost velkého formátu. Její formát byl toho času taky značně chlupatý a koukala na něj shora, s lehce ironickým úšklebkem. Ráz ironické opravdovosti téhle absurdní chvíli dodával jediný fakt. Byla tříbarevná.