Stejná krevní skupina?

Ona. Mladá dáma, která měla malou odchylku, není vůbec důležité jakou. Vedla naprosto normální život, jen v seznamování se jí nedařilo. Většinou se jí akorát pokoušeli dostat do postele. Že je krásná ženská věděla, ale bylo jí to zrovna tak nějak víceméně k ničemu.

Seznamce se bránila jako čert kříži. „Je to pro úchyly!“ zděsila se, když jí tuhle možnost nadhodila její nejlepší kamarádka. Rychle to téma opustily, ale jí to vrtalo hlavou. Co kdyby... A pak to zkusila. Těch úchylů a neodbytných zabedněnců potkala, dle svého očekávání, spoustu. Ale pak tam bylo pár takových, co s nimi psala ráda. A nakonec jeden, který jí vyloženě dělal chutě. Přestože neviděla ani jeho fotku. Psali si o všem možném a ona měla ten pocit, že se dobře znají, i když někde vzadu v hlavě, blikalo červené světýlko. „Je to jenom iluze…“ že si ta upištěná intuice nedá pokoj. Snad jsou stejná krevní skupina.

***

On byl na seznamce, protože se nudil. Byl rozvedený a jeho dospělé děti si vedly vlastní životy, neměl důvod k nějakým morálním zábranám. Byl pohledný a peněz neměl málo, ženský na něj letěly. A tak si vybíral, mohl si to dovolit. Nehledal vztah. Hledal snad povyražení, snad přátelství, nebo prostě jen sex. A těch dam, co mu do té postele vlezly bylo překvapivě dost.

Tahle ale byla zajímavá jinak. Fotku mu poslala po dlouhém přemlouvání a velmi opatrnou, rozhodně na ní neukazovala svojí identitu. Ale i tak byla krásná. Věděl, že je tak trochu jiná a to mu imponovalo. Byla opatrná a rozhodně nebyla jednou z těch, co se chtěly nasáčkovat do postele zajištěnému muži. Chtěl jí. A někde vzadu v hlavě měl ukrytou myšlenku, že nejen na jednu noc, vlastně sex tentokrát nebyl cílem.   

***

Nakonec si to rande domluvili. Ten den byli oba od rána nervózní. Těšili se. Měli za sebou snad kilometr vyměněných písmenek a pár fotek, které zakrývaly identitu, ale slibně napovídaly.

Ona zjišťovala, že by jí snad ani setkání za účelem dobrého sexu tentokrát nevadilo. V těch písmenkách bylo spoustu náznaků, které slibovaly smyslnost. A on znovu zjišťoval, že tentokrát není tak docela na lovu a je i celkem nervózní, což mu nebylo vlastní.

Bylo krásné odpoledne. Počasí jak z katalogu, teplý a barevný podzim. Poznal ji už z dálky a měl pocit, že snad jí zná už léta. A čím byl blíž, tím ten pocit byl silnější. Snad chemie, snad jsou stejná krevní skupina. Ona cítila na zádech jeho pohled, byla nervózní a zvědavá.

Když byl na pár kroků, otočila se. Ten energetický dotek byl mocný, ale něco tady bylo jinak. Hezký, jenom hodně jinak. Jeden okamžik tomu nevěřila, ale zeptala se „Tati…?!“

***

Dneska, po dvou letech, spolu sedí nad kávou a smějí se tomu, že ten příběh měl přeci jenom americký happy end. Kdyby se to bylo nestalo, nepřenesli by se přes staré křivdy. A ten kluk, co se bude chtít za chvíli narodit, by neměl dědečka.