Obrázky na talířích

Jak vešla do místnosti, zaujala ji ta vůně. Ta, která se mísila s dalšími a měla trochu navrch. Nevzbuzovala příliš chuť, ani kdyby žaludek byl hladový. Nejspíš to bylo nádechem exotického koření, tahle vůně podněcovala zvědavost.

Vlastně se jí na tuhle akci původně vůbec nechtělo. Pozvánka slibovala klasickou snobárničku plnou potřásání pravicí a škrobených úsměvů, jak už to na tomhle typu akcí bývá. Nebyl to typ akce, na které by chodila, pokud už vůbec někam šla. Radši se věnovala svým dětem, psům, kočkám a jiné „havěti.“ Ale teď cítíla, že už společnost potřebuje, že je jí tak nějak smutno. Už byla dlouho sama a potřebovala mezi lidi. Tak se dlouze vysprchovala, aby smyla vůni venkova, vzala si lepší prádlo, podpatky a taxíka. 
Měla by vlastně strýčkovi za to pozvání být vděčná, honilo se jí hlavou, když tam pak stála a trochu litovala. Neviděla zatím žádnou známou tvář a na třeskutě zábavný program to taky nevypadalo. S povzdechem si naložila na talíř podivně vypadající zeleninu. Zatracená dieta, ani v tom jídle jí už není dopřáno nalézt útěchu. Kousek masa si dovolila, když došla k talíři s načančaným masem, které bylo křehké i na pohled. Nebyla schopná poznat, co to vlastně je, ale vonělo božsky. To byla ta vůně co ji hned zaujala. A chutnalo ještě líp!
Když se najedla, zvedlo jí to náladu a už jí ani tolik nevadilo, že tu je ve společnosti vlastně sama. Společnost byla poklidná, což jí nakonec vyhovovalo, hlasité projevy pochlebování komukoliv se, alespoň zatím, nekonaly. Kochala se tedy prostředím zámecké restaurace, kde raut probíhal, pila víno a prohlížela si výzdobu. Když se snědlo něco jídla, začaly se odkrývat obrázky na talířích. Všimla si, a byla přesvědčena, že je jednou z mála, toho malého vtipu. Způsobu, kterým byly označené jednotlivé potraviny, pokud by snad někdo nevěděl, co jedl a ten způsob se jí prostě líbil. Obrázky na talířích byly namalovány umně a většinou poznala, cože za jídlo na nich bylo. Nejvíc se jí líbila jabloň a hrušeň pod kompotem a ryba pod filé. Dobře, možná ta kachna se úplně nepovedla, byla spíš k smíchu. 
Některé talíře byly už skoro prázdné, jinde ji bavilo hádat. A pak konečně došla k talíři s masem, které bylo tajemné. To maso, které ochutnala a bylo tak jemné. Byla zvědavá, takže se záváháním malinko odhrnula tu část, která byla ještě zakrytá i když věděla, že se to nehodí. Že se to nehodí jí bylo v tu chvíli, kdy razantně shrnula zbytek, úplně jedno. Vidlička hlučně padající na zem nebyla nic proti hlasitému výkřiku, který narušil poklidnou atmosféru večera.
Postarší distingovaná dáma, co stála vedle ní, zachytila její pád, když omdlela. A teď, potom co mladou dámu předala lékaři k ošetření, kouká na ten talíř. Přemýšlí o tom, že ten obrázek dítka co si hraje s pejskem se malíři sice moc nepovedl, ale zda a proč způsobil takový šok jí jasné vůbec není.