Měsíc

V jeho hlavě to šumělo a pachuť vzadu na patře ostře naznačovala, že věci stále nejsou v pořádku. V mysli se mu míhaly obrazy. Slunce, měsíc, světla, stíny a jeho družka schoulená bez dechu.

Šel po tisící stejnou cestou lesem. Lesem, který mu snad patřil, ale rozhodně mu nedodával klid. Snad blouznil v horečce, snad truchlil nad tou ztrátou. Došel až na bezpečné místo a bez jediné myšlenky usnul. Usnul a spal dva dny. Vzbudila  ho neskutečná žízeň. Žízeň a hlad po životě.

Zaklonil hlavu a zavyl. V lese v tu chvíli konečně zavládl klid. Úplněk mu vykreslil stín a jeho mysl se uklidnila. Zase věděl kým je, to on je tím, kdo dává řád tomuhle místu... Canis lupus.