"Práce, která se mi nelíbí, ale dělám jí rád!" Taky vám to zní to jako paradox? Nemusí být. Příběh z doby neurčité, patřící i do té dnešní.
Bylo to velmi deštivé odpoledne, takže krčmář by měl mít velké kšefty. Ale málokdo z těch, kdo do jeho hospody vešel, měl zrovna sílu tam zůstat. V jednom koutě, nepříliš na očích seděli ti dva, z kterých měli respekt i na zámku. Vedli poklidný rozhovor, nicméně energii, která z nich sálala, jen tak někdo neskousl.
A teď zrovna vzpomínali. Na jistého, jehož duše byla tak černá, že peklo by měl za odměnu. "Pamatuješ ten pohled?" ptal se ten starší. "Ano" odpověděl mu ten mladší, "pamatuju si ten výsměch, už jsme to věděli, ale neměli jsme důkazy." Napili se vína. "Vzpomínám, jak ses tehdy vztekal," připomněl mu ten starší.
Znovu ten příběh oživili. Ten cizák, co přitáhnul před lety z nedaleka. Nejdřív byl za chudáka, možná chvíli i poctivě pracoval. Pak nepoctivě, šidil lidi kolem sebe, jak jen to šlo. Ale uměl to s ženskýma. Čert ví, co na něm vlastně viděly, některé hájí jeho nevinu do dneška. A jak mu to procházelo, neštítil se snad vůbec ničeho. Zneužíval nejdřív lidskou naivitu a ženskej chtíč, pak už jen prodejnost ostatních. Za peníze si koupil všechno a skoro všechny, včetně šlechty.
Když ho pár silných dostalo poprvé, důkazy proti němu nestačily, spravedlnost byla krátká a justice je taky úplatná. Tehdy se jim vysmíval, moc se jim vysmíval. Tím ale o sobě prozradil víc, než chtěl. Přidali se proti němu další, s dalšími důkazy a když ho chytili podruhé, už i ti nejvyšší dostali rozum. Proslýchá se sice, že se je znovu pokusil uplatit penězi, které už nikdy nikdo neviděl, ale to je jiný příběh.
"Byl jsem i u jeho konce" podotknul ten starší, jako by to nebylo naprosto samozřejmé "bylo to jiné než u ostatních. Tenhle odchod si budu pamatovat navěky" řekl tiše "nepřiznal prohru, nenašel pokoru..."
Znovu se mlčky napili. Ten příběh měl snad správný konec, a i když ho provázelo zbytečně moc bolesti, šibenice aspoň některé křivdy spravila.
"Teď mám pocit z dobře vykonané práce." Shrnul to Kat. "Práce, která se mi nelíbí, ale dělám jí rád!" A Převozník na něj jenom tiše pohlédl, vlastně na tom byl úplně stejně. On to měl vždycky tak.
