Otázky a odpovědi k Ukrajině

Malé zamyšlení nad ukrajinskou situací. Otázky, které si klademe/měli bychom si klást. 

Co Putin zamýšlí s anexí Krymu? 

Z jednoho úhlu pohledu je jeho postup zcela racionální a strategický - zabránění vstupu Ukrajiny do NATO. Poté, co byl Viktor Janukovyč sesazen a prozatímní vláda se vydala směr Evropa, bylo jasné, že ruská politika minulých let, která měla nadobro přivést Ukrajinu do ruské sféry vlivu, ztroskotala. Takže Rusko přirozeně přešlo ze soft-power na hard-power. V Kremlu nyní bijí na poplach, že kvůli proevropské ukrajinské vládě a tlaku občanů na rychlou integraci by mohlo dojít i na vstup Ukrajiny do NATO. To by logicky znamenalo enormní ztrátu vlivu pro Rusko. Ukrajina je populací druhou největší zemí postsovětského prostoru a tudíž nezbytná pro veškeré integrační projekty Kremlu. Vedle toho je ztráta Ukrajiny pro Rusko zásadnější než získání Ukrajiny pro EU. Evropská Unie vstoupila do konfliktu, na který nebyla připravena. Nemá žádné nástroje, aby adekvátně a efektivně reagovala na tuto krizi.

Projde Rusku tato strategie?

Evropská unie a Spojené státy nakonec budou anexi Krymu akceptovat. A to ve všech potenciálních podobách. Pokud, například, by se Krym stal jistým druhem protektorátu, Západ vojensky intervenovat nebude. A ve Washingtonské smlouvě se jasně píše, že stát, jehož teritorium je okupováno jiným státem, se nemůže ucházet o členství v Severoatlantické alianci. Je to totožný scénář jako v případě Abcházie, Jižní Osetie a Podněstří.

Může totéž hrozit i východu Ukrajiny?

 Východ Ukrajiny není Krym. Zde najdeme úplně odlišné etnické složení. Zatímco na Krymu žije přibližně 60% etnických Rusů, na východu Ukrajiny je jejich podíl daleko nižší. To znamená, že rezistence vůči Rusku by byla daleko dramatičtější. Rovněž východní část Ukrajiny je průmyslovým centrem této země. Tamější oligarchové nemají žádný zájem na připojení k Rusku. Odpor průmyslových elit by byl nezměrný, neboť pouze suverénní Ukrajina ochrání společnosti proti těm ruským. 

Stojí za vším Putin?

 Jsme příliš fixovaní na postavu Putina. Putin je moderátor mezi různými zájmovými skupinami ruských elit. V tento moment je obklopen lidmi z jeho minulosti, z bezpečnostního aparátu (vojensko-průmyslového komplexu). Všechny skupiny, které měly určitý vliv za prezidenta Medveděva a smýšlely do jisté míry proevropsky, jsou dávno pryč z rozhodovacích orgánů. Kromě toho panuje u Putina jisté zklamání ze Západu a EU. Putin nabízel spolupráci v oblastech jako bezpečnost nebo energie, neměcký Bundestag mu dokonce umožnil vystoupení na své půdě. Vážnější reakce se ale nedočkal. 

Jak může Putin pokládat rozpad Sovětského svazu za největší geopolitickou katastrofu 20. století?

 Především mu jde o legitimizaci své politiky. Putin zkrátka potřebuje tuto tvrdou linii proti Západu, aby ospravedlnil svůj politický systém vzhledem k tomu, že má čím dál tím méně základů pro onu legitimizaci. Hospodářství už neroste závratným tempem, Rusko si nemůže dovolit zvyšování platů, infrastruktura je zastaralá (až na Soči samozřejmě), korupce přebujelá a zahraniční investice se nehrnou. 

Nehodnotí Západ tuto krizi příliš jednostranně?

 Ano, samotná EU nese značnou spoluvinu na této krizi. Už před summitem ve Vilniusu byly udělány chyby. Asociační dohoda příliš neodpovídala potřebám Ukrajiny, rovněž západní nekritický pohled na ukrajinskou opozici a osobu Julie Tymošenkové není zrovna ideální. Nikdo nemá čisté svědomí. Opozice po Oranžové revoluci svoji příležitost flagrantně promarnila, byla nejednotná, zemi nepomohla. Zůstalo jen u slibů. Současná situace také není černobílá. Je potřeba důkladné analýzy dnešního vývoje.  

Může se podobná situace opakovat v jiných postsovětských republikách?

Rozhodně ne v pobaltských státech, které jsou členy NATO a EU. V ostatních republikách to už tak jisté není. V Kazachstánu žije početná ruská menšina. V Moldávii probíhá mobilizace ruské armády a vyšší stav pohotovosti.