Duhové válčení

Homosexuál nemusí být homosexualista, což platí i obráceně. To je pro mne zásadní zjištění tohoto léta (dosud jsem výraz "homosexualista" neznala). Kvůli pražské Gay Pride proti sobě bojují různé -ismy a jejich představitelé. Vášně rozdmýchávají také média, mající letos nikoli okurkovou, nýbrž duhovou sezonu. Tak tak. Déšť proti slunci zkrátka vytvářejí duhu. A kdo se na ni nepodívá rád? Jen těch útoků už je trochu moc...

Zdá se, že kdo se ke Gay Pride nevyjádří, jako by nebyl. Vzhledem k tomu, že mě ředitel festivalu Czeslaw Walek už počátkem roku požádal coby místopředsedkyni sněmovny i coby zastupitelku Prahy 1 o podporu, vyjádřím se "holt" též.

Gay Pride skutečně podporuji a pokud bych nebyla mimo Prahu, využila bych pozvání pana Walka a přišla bych se na průvod podívat. Nikdo však nemůže zpochybnit, že o původním účelu průvodu a doprovodných akcí – boji za uznání práv sexuálních menšin – už v Česku roku 2011 nemůže být řeči. Většina gay práv je vybojována, většina Čechů považuje minoritní sexuální orientaci za něco, co do společnosti patří a může ji významně obohatit.

Útočit na lidi s homosexuální orientací, chválabohu, se již několik let neslučuje s dobrými mravy. Porušili je i vysoce postavení státní úředníci. Ve spojení s okurkovou sezónou, jejíž vinou média poskytují mnohým výrokům nepřiměřený prostor, tak teď prožíváme jakousi duhovou válku.

Na začátku byl Petr Hájek. Jeho výroky lze už dlouho chápat jako více či méně povedenou recesi. Vicekancléř je svými postoji proslulý, a to proto, že jsou velmi menšinové. Ostatně, nedávno se sám přihlásil ke své "konzervativní deviaci". Pravých konzervativců je podle něj přibližně stejný počet jako homosexuálů. Katolíků, kteří se v "duhové válce" postavili - podle očekávání - za konzervativce, také není mnoho. A všechny své menšiny by přece vyspělá společnost obecně měla podporovat...

Navíc, právě menšiny homosexuálů a konzervativců jsou celosvětově velmi vlivné. Vyznavači obou –ismů mají jasné postoje, obvykle dobře vydělávají a vynikají dobrým vzděláním. Skupina, podobná křídlu amerických homosexuálních republikánů, by jistě byla úspěšná i v České republice. Jestlipak časem vznikne? O nové straně v souvislosti s　blížícím se koncem prezidentského mandátu se přece v　kuloárech hovoří…

Na druhou stranu nikdo nemůže vynucovat, aby se jeho styl života líbil všem. Jak pravil Voltaire: “S vaším názorem nesouhlasím, ale budu se bít za to, abyste jej směl říkat.”

Pan prezident i pan Hájek mají plné právo vyjádřit nesouhlas s otevřeným průvodem gayů. Navíc se stírá základní problém sporu – zda má konzervativní primátor poskytnout záštitu jinému než většinovému životnímu stylu (jako by gayové žili o tolik jinak…) Spor o to, zda je správné, aby konzervativní primátor podpořil průvod homosexuálů, by však měl být veden pouze uvnitř ODS. (Zda je právě tato partaj opravdu ještě nositelem konzervativních hodnot, ponechávám raději stranou.)

Jsem si také jista, že výroky z Hradu nikoho nepodnítí k　násilným útokům. Tupci, kteří si chtějí kopnout do homosexuála, k tomu byli jistě nachystaní dávno. Snad jich bude málo, snad k násilnostem vůbec nedojde. A snad se účastníci Gay Pride dobře pobaví. O nic jiného nejde.

V běžném životě mají gayové, stejně jako ostatní občané České republiky, mnohem závažnější starosti.