- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Pěkná vzpomínka na mlácení obilí mlátičkami. Nějaký z těch snopů se vždycky ponechal a mlátil se cepy. To kvůli tomu aby zůstala sláma rovná a mohly se z ní motat povřísla. Anebo se použila do strožochu. A při mlácení cepy, dvěma nebo třemi, se dodržovali rytmus. Cep byl pořádně těžký, ani ti husité to s ním asi neměli lehké...
já zas pohřbívala ptáčátka
ale co se jen trochu hýbalo a dýchalo jsem přitáhla a starala se o to
Jo ptáčátka taky... Jak vypadlo z hnízda, nemělo šanci kvůli kočkám a slepicím. Jednou jsme "léčili" koťata bonbónama rozpuštěnýma do mlíka. Nedopadlo to!
Prej, když nebylo co, plácli jsme si mouchu
Krásná vzpomínka, Klárko, moc pěkně se to četlo!
Byli jsme kreativní. Když jsme se zrovna nehádali...
Cítím vůni obilí a slámy. Mlátičku měli léta v mém rodném domě v obrovské stodole. Můžu se pochválit, že jsem i řídila kombajn. Ještě ten starý R512. Jezdil s nim manžel. Teď jsou stroje moderní s klimatizací, obrovským záběrem. Ale polí s obilím ubývá. Aspoň tady na Valašsku. A cep , ten má sestra doma i s kolovrátkem, ale to už je jiná věc.
Ze spousty polí udělali pastviny nebo je nechávají ladem.
Cep byl u babicky ve stodole, kdyz jsme to zkouseli vzit do ruky, moc nam to neslo.
Zdravim z Jiznich Cech. Pisu z mobilu, proto je to bez carek a hacku.
Hezké vzpomínání. My políčko neměli, tak pamatuju jen na starou jezeďáckou mlátičku, která stávala na kraji pole u potoka. A pak na stoh, ve kterém jsme jako děti blbli
Přístup ke stohům jsme měli z nějakého důvodu taky zakázaný.