Odskoky ke kořenům

Místo, kde čas plyne od ranního dojení přes sušení sena a polní práce k večernímu dojení. Kde se na chvíli dokáže zastavit nebo zvláštním způsobem vrátit. Kde je ten výlet do okresního (velko)města událost. (Střípky jihočeské.)

Jako kdysi. Malinká koťátka. Jen ten vytuněný pelíšek je novinka.

Maminka spí pod stolečkem, co drží jen na heslo. Není to nebezpečné?

Juliší kamarádka z kočičího dětství. Co jmen za ty roky už měla!

Babiččiny hodiny, které už dávno čas neodměřují.

Do lesa po opakovaném líčení několika setkání s divočáky vstoupit odmítám. Ve vsi je mi až blbé fotit něčí dům. Nechci, aby se generace přede mnou dostala do řečí těch pár stálých obyvatel.

Kaplička se zvonem, na který jsme měli zakázáno zvonit (a kupodivu to i dodržovali). Prý by si lidi mysleli, že hoří. Dokonce pamatuju doby, kdy tam nebyla ta schránka.

"Nová" zastávka vybudovaná poté, co zděná bouda společně se "státní" silnicí musela ustoupit dálnici. Ani ten autobus do Prahy už odtud nejede.

"Rašín na letním bytě" obrůstá mechem. Ne, trávou. Ne, řasami...

...zatímco jinde je vidět spíš dílo lidského živlu.

Ten strom je fascinující a my malí pod ním projdeme. Jen ti kolisti na takovou vzácnost jako Starý most podle mě nepatří.

Historický autobus už z náměstí zmizel... 

...a pak mi málem upřeli tohle.

Z hrušky nepadá jen kočka "Hrušková" a nezralé hruštičky, ale i vzhledem k datu netypicky zbarvené listí.

Následky bouřky udělaly kačenám radost.

/volně poskládáno z obrázků čerstvých i archivních