Hlášky humorné i zavádějící

"Co Julián?" položí mi kolegyně nezávaznou konverzační otázku. "Ale nechce se mnou spát," odpovím. Vlastnictví pokojového tygříka (i jiného miláčka) přináší zajímavé situace.

Na poslední chvíli dobíhám do práce. Ujel mi bus. Kolegyně už je připravená otevřít místo mě. "Jo, stíhám," vydechnu v kanceláři. Hodiny hlásí 6:59. "Julián se chtěl mazlit," dodám na omluvu. Odpovědí mi je úsměv dlouholeté pejskařky.

Při obědě probíráme večerní plány. "My se budeme mazlit," mám jasno. Holky se smějí. "Tam se teda dějou věci," zkonstatuje někdo.

"Vypadáš unaveně," všimne si asistentka jednou ráno. "Měli jsme rušnou noc," vysvětluji. "Už několikátou v pořadí." "S mladym?" ptá se vycvičená kolegyně. Přisvědčím.

"Tak pozdravuj toho svýho mladýho," baví se holky, zatímco já jsem na odchodu. "A pořádně podrbat!" dodá někdo vtipně.

"Měli jsme trochu vzrůšo, ale už snad v pohodě," ohlašuji po telefonu, že přijdu později do práce. "Tak už jsi kočičku udolala?" baví se všichni. "Ne, on udolal mě," odpovím.

"Chceš k telefonu i Julišáka?" ptám se mamky. Chudák kocour je z hlasu vycházejícího z mobilu úplně mimo.