Co v Praze nemáme

Praha je město veliké, kde je toho k vidění spousta. Ale přece jen se najdou věci, které tam nenajdete a budete za nimi muset vyrazit ven.

Tak předně tam nemáme takovouhle restauraci. Protože pojmenovat si hospodu po svém městě by byl poněkud úlet. 

Dobře, fenečka máme. Jen jsem ho od přestavby Zoo viděla asi tak jednou, když se běžel schovat. Ten královédvorský je méně bojácný. Nebo snad víc lenivý? 

Těžko říct, poněkud neživo bylo na mnohých místech Zoo...

...včetně hned první expozice, kde to kolektivně zalomili hyena a serval.

Ušatý slony ale opravdu nemáme, jen ty indický, co mají uši malý.

Tolik hrochů tam taky není, jen Maruška a Fanda. Co by asi řekli na takovouhle společnost?

Nosorožce už v Praze neuvidíte...

...což je těm místním zjevně šumák! Stejně jako moje touha je pozorovat.

Ty největší máme za sebou, ne, tohle není další hroch, to je hrošík liberijský a lázně si užívat umí.

Co předně nemáme je možnost projet se mezi volně pobíhajícími zvířaty. I když žirafa by se i v Praze nejedna našla.

Její nejbližší příbuzné tam ovšem nepotkáte...

...stejně jako buvoly...

...šimpanze...

...i mnohé druhy antilop. Je to vůbec živý?

Zblízka viditelná domácí zvířata větší a/nebo exotičtější než kozičky a ovečky...

...nemáme stejně jako třeba silně jedovatou mambu.

Její sousedka se nachází i v Praze, ale zda je to správně zmije nosorohá, nosorožčí či gabunská, toť otázka!

Velbloudy také máme, ale tady není pochyb ani o jinakosti druhu, ani o atypickém zbarvení. Takže... Tyhle nemáme!

I zebry jsou jiné, s jemnějšími proužky, a je jich pořádné stádo.

Král Jelimán je v Praze stejný, ale takhle blízko k lidem se neodváží.

Tady by se chtělo zařvat "Ony existují!", i když člověk vidí jen tu ceduli.

Veverka kapská je rovněž stejná. 

 I kolpíci, aktuálně v Praze téměř neviditelní.

A těch ošklivých káčátek, co mají místní "růžoví čápi".

/25.8.

/foto já