Bílej med

Psala se devadesátá léta, pole v okolí babiččiny chaloupky byla obdělávaná a strejdův včelín plný. Když pole zežloutla už před prázdninami, radovala jsem se. Zkraje prázdnin bude čerstvej bílej med.

Vytáčení byla vždycky velká událost. Strejda si navlékl příslušný oděv a jal se opravovat k němu patřící kuklu, aby se do ní včely nedostaly. Klobouk se nám dětem líbil víc, ale prý se neosvědčil. Babička a mámy nás nahnaly domů. Včely budou naštvané, že jim někdo vlezl do výsostného území a sebral zásoby na zimu, nemůžeme lítat venku. Poštípaly by nás a museli bychom do nemocnice.

Rámečky s plástvemi, u jejichž přípravy jsme také rádi asistovali, se skládaly do medometu umístěného v koupelně. To se ví, že občas nějaká chudinka včelka někde zůstala a musela být opatrně odnesena ven. Včely se nezabíjejí, jednak jsou užitečné a druhak při umírání neslyšnými signály přivolají další, které vás poštípou ještě víc. Když byl medomet plný, strejda medík stočil do obrovských hrnců (asi velikost používaná při zabijačce) a tyto umístil do pokoje, kde jsme spali. Zpočátku volně, po pár dnech je někdo z dospělých přetáhl pergamenovým papírem.

Tak to šlo na začátku a znovu na konci prázdnin. Na konci to byla vždycky stejná všehochuť, u první várky na tom, co v okolí roste, záleželo nějak víc. Nejvýrazněji se lišily roky s řepkou olejkou. Nikdo nenadával na smrad a záplavy žlutého prášku, nikdo neměl žádné alergické projevy. Prostě to tak bylo, na "jezeďáckých" polích lemujících ta naše směrem k cestě a k lesu, se řepka jednou za pár let objevila. Krásná, žlutá, dobrý med dávající.

Jen co byly hrnce umístěny v pokoji, byl vydán zákaz mlsání. Zákaz, ze kterého si nikdo moc nedělal. Medík tekutý nebo tuhnoucí (právě ten bílý tuhne obzvlášť rychle), volný nebo zakrytý, zbytky vosku a další nepořádek navrchu, nic nás nezastavilo. Stačilo si na odpolední spánek (spal vůbec někdy někdo?) propašovat lžičky a hody mohly začít. Dokud byl med tekutý, ztratilo se to, ale ani s důkazy v medu již ztuhlém jsme si hlavu nelámali. Nejhorší byla nakonec představa, že při manipulaci praskne guma přidržující ten pergamen a budeme se muset jít přiznat.

Původní pole jsou již nějakou dobu zabetonovaná pod silnicí nebo přeměněná v louky. Strejda si dávno všechny práce kolem včel dělá ve sklepě vlastního domu, včel je málo, med se vytáčí jen jednou za rok, koncem prázdnin. Ta směska, co časem ztuhne na kámen a vypadávají v ní krystalky cukru. Žádná hladká bílá pasta, kterou rozetřete i příští rok. A tak, když je všude žluto a stížnosti se jen valí, já si vzpomenu na bílej med...

/úvodní obrázek (c) Pixabay

Napsáno o prázdninách dříve: Mnoho povyku pro... slepičí kroužek