- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Jak je známo mám ráda všechna zvířata. Ovšem je jedno kterého se opravdu štítím a hraničí to až s fobii. A to jsou potkani. Nenesu ani ty domácí mazlíky.
Morčátka jsou dokonalá, hned po narození umí papat seno, trávu a přitom pijí mléko od mámy. Jsou osrstěná a hned běhají. Pro mně jsou to dokonalá stvoření.
Hlodavci jsou roztomilí mazlíčci - máme doma čtyři osmáky. Horší by to bylo s hmyzem typu: pakobylky, pavouci, kudlanky a podobně. Z těch mám taky trochu fobii, ale určitě ne tak extrémní jako "antimyšoidní" paní.
Tohle chovala moje sestřenice, množilo se to geometrickou řadou a nikdo to nechtěl. Nakonec to byla jednosezónní záležitost, i veliká Božka kápla...
myšoidí zvířátka mi nevadí-měla jsem bílou myšku Lucinku a brácha mi ji dával ráno do postele aby mě vzbudil-běhala mi za krkem a krásně to šimralo
Jsou roztomilé, ty oči jako korálky.
Můžeš si přičíst zásluhy, inspirovala mě diskuze pod článkem Honzy A. o hlazení psa pro štěstí, protože představa, že si tahle paní pohladí krysu... (Jsem hnusná, co?)
Hlavně je s ní prča. Už jsem ji dlouho neviděla, naposledy se otočila na vánoční trhy, ale neměla moc času, tak jen dala pod mamky dozorem cigáro a svařák na náměstí.