A rouškiáda pokračuje

Donedávna bych si nemyslela, že tohle budu psát. Vážně ne. Vždyť jsme se s tím chaosem všichni už aspoň do nějaké míry sžili. Teď se však zdá, že vědomosti nabyté v únoru a březnu přece jen využijeme.

"A co teď jako s tím?" "To nikdy neprodáme!" "Epidemii ještě zažijeme, ale tu hysterii už asi ne." Tak a nejinak znělo v práci v době, kdy (před)jarní návaly sháněčů roušek&spol. ze dne na den opadly a od února mnohokrát činěné objednávky konečně dorazily. Plné bedny bavlněných roušek a FFP2 respirátorů, o dezinfekcích raději nemluvím. Tam se zásoba "na týden" rychle přesunula do kategorie "na roky". To bylo radosti nejen na Starém bělidle, když dorazily jednorázové roušky za cenu na hranici etiky. Ani tato sláva netrvala dlouho. Eshopům se v ceně konkuruje těžko.

V létě jsme si užili tři týdny bez roušek i ve zdravotnických zařízeních. Aspoň v těch nepobytových. Obyčroušky byly žádané zejména za účelem vstupu do metra, o vše ostatní byl zájem minimální. Jako by ani ta dezinfekce na cesty potřeba nebyla. Nebo byly ve všech domácnostech zásoby z jara?

A přišlo září a obyčroušky mizely po krabicích. Věrní klienti chtěli ty "lepší", bez nejistoty eshopů. A kde bylo žádané či potřebné něco jiného, snadno a rychle poradili strejda Google a teta Wiki. Proč jsou skladem jen modré/bílé/zelené roušky, když existují i růžové/černé/s obrázky? Proč máme bavlněné roušky jen ve tvaru jednoduchého obdélníku, když existuje tolik střihů? A třpytky či nášivky by na některé nebyly? Proč neobsahuje balení filtračních vložek i veškeré certifikáty o účinnosti? Slovíčkaření kolem názvu roušek s filtrační membránou. Smí se používat kouzelné slovíčko nano nebo ne? Pouhým detailem se tak stala pošťácká aféra s balením roušek pro seniory následovaná doporučením pomůcky jednotlivě neprodávat. Balení po dvou a pěti kusech vyšla na kus násobně dráž, což se s nadšením nesetkalo.

Stále však byl vcelku klid. Zlom nastal až s úvahami o povinných respirátorech. To už jsme měli i barevné! Měli. Modré zmizely během pár hodin, nechtěné růžové pak do večera. Přislíbené červené a černé nedorazily vůbec. Nulová šance, někdy snad pošlou aspoň další bílé. Nastala opět fáze "beru cokoliv". Vlastně ještě ne. Co bylo na jaře levné, je teď drahé. Následovalo toužebné vyčkávání na přislíbené zlevnění. A nevyhnutelné zklamání z toho, že snížení ceny o DPH neznamená takovou slevu, jakou si někteří asi představovali. Ostatně i "povolaní" si prý pletou DPH, obchodní přirážku a marži.

Kdo máte vyzkoušené něco dražšího a chcete v používání pokračovat, pro jistotu se zásobte. Jestli dojde k "zajištění dostupnosti" po zrušení DPH i stanovením maximální ceny, svoje oblíbené náhubky pak nedostanete. Ne proto, že na nich konečný prodejce hrabe a nedokáže si to odpustit. Naštěstí již byla zmíněna i smutná skutečnost, že kvalitu za pár desetikorun prostě nekoupíte.

"Jinou barvu nemáte?" "Nic levnějšího nemáte?" "Máte k tomu ty certifikáty? Jak to, že nejsou v balení?" "Kde je to vyrobený?" "Nic českýho nemáte?" "A ta jednorázová rouška se udržuje jak?" Kde jsou ty časy, kdy jediná rouška měla hodnotu baráku i s kozou? Nechci být ošklivá nebo snad něco přivolávat, ale... Ještě je dobře. Jak konstatovala rozkoukávající se praktikantka: "Myslela jsem, že je to jednodušší!"

/úvodní obrázek (c) Pixabay