Ta nejlepší poloha pro čištění zubu manželek. A dětí taky, že jo?

Ležíte na zádech. Někdo vám sedí na rukou. Fixuje vám hlavu mezi stehy a koleny a s úsměvem vám strká kartáček do pusy. Zpívá si u toho. Vy se bráníte, řvete jak tur, jste úplně rudí a snažíte se uhnout, vysmeknout se.

„Klid, je to pro tvoje dobro!“ Za pár minut je hotovo. „Vidíš?“ konstatuje spokojeně manžel. „Zuby máš čisté.“ Jen chuť spolupracovat příště tak nějak… Zmizela. Zní to absurdně? Přehnaně? Že ona to zvládne sama, je přeci dospělá? Že je to na rozvod? Tak teď si to představte znovu. Jen místo dospělé manželky si dosaďte rok a půl staré dítě. A najednou je to podle některých zubních lékařů a hygienistek „nejlepší poloha“ pro dětskou zubní hygienu.

Zdroj: profil na Instagramu Děti jsou taky lidi; autorka: Zdeňka Šíp Staňková

Sociální sítě se tímto rozdělují na dvě skupiny:

• Jedni: „Tohle je přes čáru. Takhle se s člověkem nezachází.“

• Druzí: „Prosím vás. Radši čtyři minuty řevu než zkažené zuby.“

zdroj: freepik.com

Já říkám, že si to obě strany poněkud zjednodušují. Ano, přirovnání k dospělému je schválně přepálené. Má vyvolat emoci. Funguje to, protože nikdo z nás nechce být ten, kdo násilím někoho drží a „pro jeho dobro“ mu strká zubní kartáček skoro až do krku. Jenže dítě není dospělý partner. Někdy nemá kapacitu chápat důsledky, nedomyslí kazy či trhání shnilých zubů za dva roky od teď. A právě proto za něj tu zodpovědnost nese rodič. Řešení není „tak ho nechám, ať si zuby nečistí nebo si je šmrdlá úplně samo“, ba ani neplatí druhý extrém: „Přestože řve, tak ho prostě pevně podržím a basta.“

zdroj: freepik.com

Protože v tu chvíli už nejde jen o zuby. Co se mezi vámi děje pokaždé, když ho někam přimáčknete a „nějak to násilím uděláte“? Dítě si z toho rozhodně nevezme poučení o dentální hygieně. Pochopí něco absolutně nežádoucího: „Když je někdo silnější, rozhodne za mě.“ Jasný, někdy to jinak nejde. Jsou situace, kdy prostě zatnete zuby a uděláte to i přes dětský odpor. Jen se zamyslete, jestli je tohle vaše poslední možnost, nebo prvotní reakce. Pokud prvotní reakce, máte velký problém. Ne ani tak, že byste dítě „traumatizovali“. Tohle slovo se dneska vytahuje skoro na všechno. Zaděláváte na něco mnohem přízemnějšího: na dítě, které se s vámi bude hádat o každou maličkost, na dítě, které se radši stáhne a přestane reagovat úplně nebo na dítě, které s vámi prostě spolupracovat nebude.

Takže co si z toho vzít? Dětí se nemusíte ptát na souhlas úplně se vším. Ale síla má být až poslední možnost, ne první automatická strategie.