Sweeney Todd: hrozivě hladké holení

Co si budeme povídat – břitva se v dnešní době nenosí. Když se chce chlap oholit, sáhne buď po žiletce, pokud preferuje „mokro“, nebo jako vyznavač suché alternativy využije výdobytek moderní techniky s názvem elektrický holící strojek. V brněnském Divadle na Orlí se herečtí učni snaží zašlou slávu břitev vynést opět na výsluní rovnou v muzikálovém kabátu. Zajít si však k holiči (odborníkovi na slovo vzatému) se, pánové, nemusí vždycky vyplatit...

Ďábelský „fachman“ přes vousy z Fleet Street řádí v hudebně-dramatické laboratoři JAMU od roku 2014, avšak českou premiéru si muzikál odbyl o dva roky dříve, v původním znění, v pražském Divadle Na Prádle. Že jste o Sweeney Toddovi ještě neslyšeli? Já se vám ani nedivím, protože se u nás dílo s hudbou Stephena Sondheima moc velké oblibě netěší. I když dějová linie vykazuje značnou zajímavost, asi působí na běžného českého smrtelníka moc odpudivě. Žil byl v Londýně holič. Jmenoval se Benjamin Barker a tuze pěknou ženu měl. Tu však někdo jiný chtěl. Jako naschvál padla do oka místnímu soudci, jenž si hlavního hrdiny elegantně uklidil z cesty. Po letech se však Barker vrací zpět už přeměněn zlobou na Sweeneyho Todda. Nikdo netuší, zda zešílel samotou nebo steskem po své milé (možná obojím). Ubytování se mu dostane nad pekařstvím paní Lovettové. Věřte mi, že spojení pomstychtivého chlápka s nechutně ostře nabroušenou břitvou a dámy pečící masové koláče, tedy spíš masaprosté, není zrovna ideální.

Mládí kam se podíváš. Pochopitelné. Štěpán Kaminský v ústřední roli minulostí zmítaného lazebníka mě oslovil spíše činoherně. Naopak Jiří Daniel coby Sweeneyho věrný přítel a zamilovaný mladíček pěvecky Kaminského docela převálcoval, ale když to tak vezmeme, dvojice se příjemně doplňovala. Překvapila mě Michaela Baladová v chlapecké roli Tobiase, kterou vyšperkovala k dokonalosti a v tandemu s Katarínou Mikulovou (madam Lovettová) skoro až slza ukápne. Soudce Trupina však jistě oplakávat nebudete. Takovou formu pohybového propracování postavy jsem dlouho nezažila. Roli žebračky (Markéta Pešková) netřeba sáhodlouze rozvádět. Tu okusíte skutečně na vlastní kůži. Chudák David Šiller, alias páni na holení, musel umírat nejméně 5krát. Jen si zkuste si tolikrát zemřít! Pro něj žádný problém: co smrt, to originál.

Horlivost a zapálení budoucích muzikálových bardů přináší kýžené ovoce, a to zejména v totálním odbourání bariéry mezi jevištěm a hledištěm. Představení začíná už ve foyer – nepoučeného diváka když ne zaskočí, tak přinejmenším malinko vyvedou z míry. Po vstupu do sálu herci již čekají na místech. Nikoliv však ukryti za těžkou oponou, nýbrž již netrpělivě přešlapují převtěleni do svých rolí. Skromné rekvizity vynahrazuje absolutní horizontální, ale hlavně vertikální využití každičkého kousku hrací plochy. Přece si do nich trošku píchnu, mohli se víc „rozhejbat“. Závěrečná sugestivní píseň podaná kompletním obsazením vás zviklá takovým způsobem, že vám bude v hlavě šrotovat: Nesedí snad Sweeney Todd vedle mě? Neběhá se svou nejmilejší a nablýskanou „Lucy“ v kapse někde po Štatlu?